Téměř celá česká politická scéna mluví jedním jazykem. Věc vzácná a výjimečná, a to i v oblasti zahraniční politiky. Příležitostí se stala kritika, která sem z Moskvy doputovala kvůli zařazení 21. srpna mezi významné dny.
Rusům se nelíbí, že „nechceme otočit tuto stránku dějin“ a navíc „kalíme ovzduší“ vzájemných vztahů.
Proti této nediplomatické nelibosti se vcelku očekávatelně ozvali zástupci středopravé opozice. Ale nejen ti. Nelibost dal najevo i Hrad („nepřijatelná kritika“), šéf sociálních demokratů Jan Hamáček („snaha o přepisování dějin“) a mimořádně ostře i Andrej Babiš („Rusové ukradli českému národa 21 let svobodného život“), což je nutné ocenit i s ohledem na premiérovu vlastní minulost. Pro úplnost je férové dodat, že potichu nezůstal ani Tomio Okamura.
KSČM zůstala ve světle ruských výpadů cudně potichu, což je ale pochopitelné. Už jen proto, že komunisté jako jediní v Poslanecké sněmovně „zvýznamnění“ okupace z roku 1968 nepodpořili.
Není asi překvapivé, že pošlapání památky na 21. srpna vyvolalo tak jednotné reakce. Je to pro většinu politické scény podobně jasné a nekonfliktní téma, jako například vítězství našich hokejistů na mistrovství světa či úmrtí nějaké vážené osobnosti. I tak to ale stojí za ocenění.
Zvlášť při pohledu na rozpolcenost naší zahraniční politiky – či názorů hlavních politických sil v této oblasti. Ať už jde o Čínu/Tchaj-wan, naše priority v Evropské unii, brexit, Donalda Trumpa či dění v zemích Visegrádu.
Takže bychom měli být Rusům za jejich neomalenou kritiku vlastně vděčni. Alespoň v tomto jednom okamžiku sjednotili většinu zdejší politické scény, navíc v čase adventním.
