Jakub Horák: Babišův boj proti Hradu přichází s křížkem po funuse

Premiér Andrej Babiš.

Premiér Andrej Babiš. Zdroj: ČTK / Šimánek Vít

Svým pozdním bojem proti Hradu premiér Babiš poněkud připomíná bojovníky, kteří se 10. května 1945 přidávali k Pražskému povstání. Tak alespoň vyznívá jeho současná snaha odvolat vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, kterému se u nás tradičně říká „kancléř“ jako upomínka na dávné doby za prezidenta Havla, kdy tam ještě tuto funkci zastával někdo, koho se dalo si vážit.

To, že nevíme, jak na tom prezident je, je velká chyba. Prezident není soukromou osobou, ale do jisté míry i symbolem a ztělesněním státu. Že o ztělesnění právě v této podobě spousta lidí nestojí, je jasné. Ale na symbolické úrovni tomu tak je. I v případě Václava Havla jsme věděli, jakou má diagnózu a jaké léčení u něho probíhá. Takto jsme opět odkázáni na miliony fám, přičemž podle jedné prezident celé dny spí a podle jiné je v tak alternativním stavu vědomí, že si údajně celý den něco prozpěvuje.

Od jeho armády, kdysi tak mocné, odpadají další a další šiky. Ke kritice hradní posádky se neuchýlil snad už jen věrný Okamura, logicky chovající obdiv k samurajským historkám, v nichž loajalita je vším. Osazenstvo Hradu si teď musí připadat jako křižáci v obležené pevnosti. Z jedné strany je odstřeluje Senát, ze druhé premiér. V takové chvíli se dá opravdu souhlasit s mluvčím Ovčáčkem, že modlitby jsou namístě. Nicméně čas konce Masady ještě nenastal, a tak se v jejich hlavách rodí pokusy, jak z toho ven.

Tím aktuálním plánem je, že Miloše Zemana dovezou na ustavující zasedání sněmovny 8. 11. a tam prezident pronese řeč, ze které bude všem běhat mráz po zádech. No a pak bude všechno jako dřív! Dál budou pršet peníze, úcta okolí, další a další tuny kamene opustí lánské podzemí. K tomu, aby tak bylo, stačí přece maličkost – probrat pacienta alespoň na dva dny, aby toho byl schopen. Takové zadání mělo alespoň dorazit do nemocnice, kde jsou z něho pochopitelně celí nešťastní. A nenechají si to pro sebe, což je dobře.

Velké šance tomu hradnímu plánu ostatně nedávám. Andrej Babiš se vždy chová pragmaticky, a pokud by existovala reálná šance, aby se prezident vrátil zpět do svého úřadu, těžko by na první stránce deníků Mafry vycházely titulky jako „Babiš čistí Hrad od Zemanových mužů“. Pokud by se totiž prezident probral a k meruňkovým buchtám a vinné klobáse dostal denní tisk s touto náplní, mstil by se pekelně.

A jeho slovo bude mít v nadcházejících prezidentských volbách pořád velkou váhu, byť v posledních letech platilo, že na koho v politice Zeman ukázal a označil ho za svého favorita, ten buď prohrál volby, nebo se do parlamentu vůbec nedostal. Možná i proto teď přeběhl jako poslední ze všech frontu i pravděpodobný prezidentský kandidát Andrej Babiš a snaží se tvářit jako jeden z těch partyzánů.