Michel Barnier už musí mít cestování vlakem Eurostar z Bruselu do Londýna plné zuby. V sobotu ráno odjížděl z Londýna s tím, že znovu nebyl schopen zpečetit dohodu se svým britským protějškem Davidem Frostem o podmínkách odchodu Velké Británie z Evropské unie. Sedne ještě jednou do vlaku, aby učinil poslední pokus?
Hlavní překážky dohody jsou dobře známé. Prioritou Bruselu je zajištění obchodní dohody s odcházejícími Brity tak, že Británie bude dodržovat stávající unijní pravidla. Existují ale obavy, že ostrovní vláda trh zdeformuje poskytováním státní pomoci domácím odvětvím a může se také odchýlit od současných standardů EU v životním prostředí a pracovním právu.
Ačkoliv se vládnoucí konzervativní strana sotva proslavila příslibem dotovat ztrátová odvětví (přinejmenším ne od dob Margaret Thatcherové), má se za to, že vláda Borise Johnsona by mohla mít v úmyslu chránit a podporovat nová a vznikající odvětví, která jsou považována za budoucí zdroje příjmů, například umělou inteligenci.
Klíčem k nedohodě je i téma rybolovu. Tíživé situace rybářského odvětví v Británii, které je nuceno dodržovat přísné kvóty a zároveň sdílet britské vody s loďstvy Francie a Španělska, se chopilo mnoho zastánců brexitu jako klasického příkladu nespravedlivého evropského vměšování. Odvětví je klíčovým především pro Skotsko. Kompromis, který by znamenal pokračující omezování britských rybářů při zachování práv Francouzů a Španělů, by byl jen dalším nezdarem snahy Borise Johnsona omezit skotské snahy o nezávislost.
Takže co dál? Optimisté mohou najít důvody, proč se radovat. V sobotu ráno vydali evropští a britští vyjednávači společné prohlášení. Komentátoři to považují za znamení, že obě strany stále věří, že existuje naděje na průlom, a nechtějí ji zničit negativním postojem vůči druhé straně. Ohledně otázky státní pomoci je možné, že pandemická krize cosi změnila, protože země jako Francie se uchylují k využívání státní pomoci k restartu svých ekonomik. V tomto ohledu by nakonec mohlo dojít k určitému konsenzu.
Mnoho odborníků si také myslí, že práva rybolovu představují oblast, kde je možné udělat ústupek, protože ani jedna strana si nepřeje, aby podružná otázka politiky rybolovu zničila mnohem širší a životně důležitou obchodní dohodu. Pro britskou vládu to není jen záležitost ochrany živobytí pro rybáře: britské závody na zpracování ryb jsou závislé na EU, odkud plyne velká část jejich příjmů. Kompromis by proto byl v zájmu. Možné je i to, že Emmanuel Macron, evropský „zlý policajt“ brexitu, svým nekompromisním postojem ohledně zachování volného přístupu francouzských rybářů do britských vod jen blafuje. Angela Merkelová i Ursula Von Der Leyenová si podle optimistických Britů dělají s rybolovem menší starosti, a proto by ochotněji daly přednost britským požadavkům.
Nicméně je zřejmé, že přes všechna ujištění o ochotě ke kompromisu neexistuje důkaz, že by kterákoli strana byla svolná ustupovat. Zdá se, že Britové i Evropané jsou svolní podepsat pouze dohodu, kterou mohou prezentovat jako vítězství. Vyjednávání o brexitu jsou jedno velké divadlo. Pokud opona spadne a brexit zůstane bez dohody, následky pro Británii budou závažné. Znamenalo by to cla na dovoz z EU, což by zvýšilo ceny pro spotřebitele. Za hranicemi EU Británie dosud neuzavřela obchodní dohody s mnoha důležitými obchodními partnery, včetně USA a Austrálie. Není pravděpodobné, že by tyto dohody mohly být dokončeny do začátku nového roku. To vše pravděpodobně znamená, že Britové znovu na své půdě uvítají příjezd pana Barniera Eurostarem.
