Už za několik týdnů by měl americký prezident Donald Trump předat Bílý dům Joe Bidenovi. Trumpův odchod nepochybně způsobí velký problém některým jeho spojencům a populistickým lídrům ve světě. Takzvaný trumpismus se však podle odborníků ze současné politické mapy jen tak nevytratí. „To by se muselo pracovat na odstranění či alespoň zmírnění jeho příčin,“ upozorňuje Jan Kysela, vedoucí katedry politologie a sociologie Univerzity Karlovy.
Za populistu se pejorativně označuje státník, který prosazuje rychlá a líbivá, nicméně těžko uskutečnitelná a ve výsledku spíše škodlivá řešení sociálních a ekonomických otázek. Právě Trumpa řada západních akademiků, k nimž patří třeba politolog Daniel Hellinger z Rutgersovy univerzity, pokládá za ukázkového populistu. Trump navíc dokázal tento politický styl obohatit o nové prvky, například úmyslné šíření dezinformací na sociálních sítích nebo ideologickou nečitelnost.
V Trumpově éře také nastal prudký vzestup jemu podobných vůdců v mnoha zemích. Ti teď bez podpory Washingtonu mohou mít potíže. Patří k nim brazilský prezident Jair Bolsonaro.
Brazilskému Trumpovi hrozí izolace
Pravicový lídr největšího jihoamerického státu si s Trumpem skvěle rozumí a do značné míry kopíruje jeho domácí i zahraniční politiku, ať už se to týká postoje k Číně nebo klimatickým změnám. Bolsonaro stejně jako Trump zpočátku bagatelizoval koronavirovou pandemii a ve své zemi odmítal zavést jakákoli restriktivní opatření. Brazílie má nyní třetí nejvyšší počet pozitivně testovaných osob na COVID-19 na světě. Pozitivní testy tam už vyšly více než šesti milionům lidí. Více jich je pouze v Indii a ve Spojených státech.
Trumpova listopadová volební porážka znamenala pohromu i pro Bolsonara. Dokladem je skutečnost, že brazilský prezident zůstává vedle Vladimira Putina jediným významným světovým vůdcem, který ani po více než třech týdnech od oznámení volebního výsledku nepogratuloval Bidenovi k vítězství.
Bolsonaro bude podle britského deníku Financial Times v následujících měsících nucen upravit svůj dosavadní styl, jinak by riskoval, že Brazílie skončí v politické izolaci. USA jsou pro Brazílii druhým největším obchodním partnerem a podnikatelská elita v zemi bude na základě mínění listu tlačit na prezidenta, aby se snažil s americkou vládou vycházet i v době po Trumpovi.
„Myslím, že Biden je pragmatik a pokusí se Bolsonarovi podat ruku, ale brazilská vláda musí změnit kurs zvláště v oblasti životního prostředí a mezinárodní politiky,“ sdělil deníku Financial Times diplomat zabývající se americko-brazilskými vztahy, který si nepřál být jmenován. Bidenovo vítězství na každý pád považuje za obří zemětřesení pro Bolsonarovu zahraniční politiku.
Navázání komunikace mezi Brazílií a USA ovšem nebude snadné. Biden kupříkladu v poslední předvolební debatě s Trumpem zmínil, že hodlá zabránit vykácení amazonských deštných pralesů a klidně na Brazílii uvalí hospodářské sankce, pokud nebude spolupracovat. Těžko si představit, že si Bolsonaro nechá podobnou rétoriku jen tak líbit.
Úbytek lesního porostu v Amazonii mimochodem letos meziročně vzrostl o 9,5 procenta a je nejvyšší za posledních dvanáct let. Současný brazilský prezident je velkým zastáncem zemědělských a těžařských aktivit, jež destrukci „plic planety“ způsobují.
Komplikace pro brexit
Prakticky ve stejném postavení jako Bolsonaro se nachází britský premiér Boris Johnson, kterého Biden kdysi označil za „Trumpův klon“. Zatímco Trump podporoval snahy Johnsonova kabinetu za každou cenu se vyvázat z evropských struktur, příští americký prezident už teď tlačí na ministerského předsedu Spojeného království, aby se s Evropskou unií dohodl.
Biden již dvakrát od svého zvolení varoval Johnsona především před zavedením pevné hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem a jeho výroky naznačují, že ve vyjednávání podporuje spíše Evropskou unii. Ze strany nového prezidenta Spojených států letos opakovaně zaznělo, že jestli Velká Británie opustí evropský blok bez dohody, negativně to ovlivní vyjednávání o americko-britské obchodní smlouvě.
Kdo ještě sázel na Trumpa?
Trumpova prohra zkomplikovala plány třeba i maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi či srbskému prezidentovi Aleksandru Vučičovi. Zejména druhý jmenovaný z Trumpova prezidentství hodně těžil. Srbsko v září díky iniciativě dosluhujícího amerického prezidenta normalizovalo své ekonomické vztahy s Kosovem, aniž by bylo nuceno souseda uznat za nezávislý stát, což po Srbech dlouhodobě vyžaduje Evropská unie. Jak připomíná server Euronews, kontroverzní dohoda byla jednoznačným triumfem pro Bělehrad.
Vučič je svými kritiky rovněž pokládán za autoritářského populistu, pod jehož vedením dochází v Srbsku k systematickému omezování svobody tisku, ale třeba i útokům na politické oponenty. V listopadu 2018 byl během mítinku s občany brutálně napaden levicový předák Borko Stefanovič, což vyvolalo největší protesty v zemi od pádu režimu Slobodana Miloševiče.
„Vítězství Bidena znamená pro Vučiče velkou ránu,“ souhlasí Florian Bieber, expert na jihovýchodní Evropu z rakouské Univerzity Štýrský Hradec. Biden na rozdíl od Trumpa zná politickou situaci na Balkáně velmi dobře. Na konci devadesátých let se ještě jako americký senátor aktivně podílel na ukončení válek v bývalé Jugoslávii a během konfliktu hlasoval pro bombardování Srbska.
Bieber se dále domnívá, že Trumpovo jednání zpopularizovalo nacionalismus a umožnilo politikům říkat věci, které by dříve byly považovány za tabu. Jeho konec v Bílém domě prý nyní otřese všemi autoritářskými a populistickými režimy v Evropě včetně Polska či zmiňovaného Maďarska. Ne každý však s tímto tvrzením souhlasí.
Populistické ideje nezmizí
„Trumpismus je dílčím projevem hlubšího jevu, jehož podstatou je polarizace mnohých společností. V řadě zemí bohatí bohatnou a chudí chudnou. Důvodem podpory Trumpa a jemu podobných může být, že jsou ti ostatní zapomenuti společenskými a politickými elitami,“ vysvětluje politolog Kysela. Tito zapomenutí pak na základě Kyselova mínění hledají a budou hledat své mluvčí.
Také americký deník New York Times bezprostředně po volbách v USA napsal, že „populističtí lídři možná v Trumpovi ztratili svého prominentního šampiona, avšak politické, ekonomické a sociální křivdy, které živí populistická a xenofobní hnutí v mnoha státech jsou stále mocné“. Populistické ideje, často zabalené do konspiračních teorií ze sociálních sítí určitě příští rok nezmizí.
Noviny rovněž připomínají, že Trump navzdory prohře získal druhý nejvyšší počet hlasů ze všech prezidentských kandidátů v dějinách USA. Hlasovalo pro něj přes sedmdesát milionů Američanů. „Republikánská strana se bude těžko zbavovat Trumpova vlivu v okamžiku, kdy má tolik stoupenců,“ myslí si amerikanista Jiří Pondělíček z Univerzity Karlovy.
„Podle mne mnohem podstatnější než neúspěch Trumpa je aktuálně pro populistické lídry u vládní moci globální dopad koronaviru,“ míní Lubomír Kopeček, politolog z Masarykovy univerzity. „Rétorika prezidenta nebo ministerského předsedy, který populisticky sází na kritiku elit a jednoduchá populární řešení, v kontextu pandemie příliš nefunguje,“ vysvětluje Kopeček.
Je třeba si podle něj také uvědomit, že populismus bývá vždy přizpůsobený kulturnímu a politickému kontextu každé země. Populisté v Evropě nebo Jižní Americe přece jen pracují s trochu jinou agendou než současný šéf Bílého domu. „Populistická politika je v jistém smyslu nutnou součástí demokracie,“ dodává Karel Müller z CEVRO Institutu v Praze.
