Po letech diskuzí míří do vlády návrh novely zákona o státním zastupitelství. Poté, co neprošel minulou sněmovnou zcela nový zákon, se ministerstvo spravedlnosti omezilo pouze na otázku jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců a stanovení délky jejich funkčního období.
Tím mimo jiné zcela spadl pod stůl požadavek na zřízení kontroverzního „protikorupčního speciálu“. Ten během jednání narazil i kvůli tomu, že v dané úpravě v podstatě vyjímal státní zastupitelství z výkonné moci a stavěl je na roveň moci soudní. Ministryně Marie Benešová proto nyní celkem pragmaticky rezignovala na nějakou zásadní právní úpravu soustavy žalobců a v podstatě jen převzala návrh, který na ministerstvu ležel po jejím předchůdci.
V současné době nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti. Ostatní vedoucí státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti buď na návrh bezprostředně vyššího vedoucího státního zástupce, nebo na návrh nejvyššího státního zástupce. Nejvyššího žalobce může přitom vláda odvolat bez uvedení důvodu, k odvolání ostatních vedoucích státních zástupců může dojít kvůli „závažnému porušení povinností“ vyplývajících z výkonu funkce vedoucího státního zástupce.
Nejvyššího žalobce odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti, ostatní vedoucí státní zástupce pak ministr spravedlnosti, který tak ale může učinit, nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností, pouze na návrh vedoucího státního zástupce, který je oprávněn navrhovat jmenování do funkce.
Podle aktuálního návrhu by bylo možné odvolat i nejvyššího státního zástupce pouze v rámci kárného řízení s tím, že kárným proviněním by mělo být i „zaviněné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce“. Je ovšem otázkou, co se tím míní. Pomineme-li obavu ze svévolného zasahování do státní žaloby z personálních či politických důvodů, zbavuje se vláda touto novelou především možnosti určovat skrze osobu nejvyššího žalobce priority trestní politiky státu. Dejme tomu, že kabinet vyhodnotí jako největší bezpečnostní riziko násilnou kriminalitu. Nejvyšší státní zástupce ale bude trvat na tom, že největší hrozbou pro společnost je korupce. Bude to kárné provinění, jestliže se nejvyšší žalobce s vládní prioritou nebude ochoten nebo schopen srovnat a účinně ji prosazovat? Pokud ne, nemá vláda šanci jej vyměnit.
Zavedení sedmiletých funkčních období vedoucích státních zástupců doplňují přechodná ustanovení v tom smyslu, že s postupnou obměnou vedoucích státních zástupců vzhledem k navrženému datu nabytí účinnosti započne až vláda ustavená v příštím volebním období a dokončí ji vláda následující. Konkrétně se navrhuje, že nejvyššímu státnímu zástupci končí funkční období uplynutím dvou let a vrchním státním zástupcům uplynutím tří let ode dne nabytí účinnosti zákona. Krajští a okresní státní zástupci budou dle data nástupu do své funkce rozděleni do pěti přibližně stejných skupin se stanoveným přechodným obdobím od tří do sedmi let.
Demonstranti a politici horující proti změnám na postech vedoucích státních zástupců tak mohou být v klidu. Trojlístku Pavel Zeman, Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan se hned tak nezbavíme.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.
