Komentář Dušana Šrámka: Podezřelá Pelikánova žaloba

Pelikán

Pelikán Zdroj: ctk

Pelikán
Helena Králová
3
Fotogalerie

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) podal kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou z Obvodního soudu pro Prahu 1. Návrh se týká pěti různých trestních řízení, která Králová podle ministra prodloužila o léta, protože v nich opakovaně nerespektovala závazné právní názory nadřízených soudů.

Bez znalosti spisů, rozsudků a toho, co konkrétně nadřízené soudy Králové vyčítaly, je těžké dělat příliš silné závěry. Přinejmenším jeden z případů je ale velmi problematický – nicméně problém v tomto případě je spíše na straně Městského soudu v Praze. Jedná se o případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství, v němž čelí obžalobě i někdejší šéfka kabinetu Petra Nečase a jeho současná manželka. Králová v této kauze již dvakrát vyřkla osvobozující rozsudek.

Případ je pofidérní od samotného začátku. Olomoučtí státní zástupci přišli s konstrukcí, že tehdejší Nečasova milenka nechala jeho první ženu Radku ze žárlivosti sledovat tajnou službou.

Je faktem, že Králová opakovaně prohlásila, že veškeré důkazy podporují verzi obhajoby, což prostě není pravda. Obžaloba řadu svých důkazů přinesla a na soudkyni bylo, aby se s nimi vypořádala. Stejně tak se moc efektivně nevypořádala ani s různými verzemi a tvrzeními, které uváděli obžalovaní a svědci v přípravném řízení a v řízení před soudem.

Jenže Králová měla v rukou případ třikrát. Ve zkráceném řízení měla k ruce pouze verzi obžaloby. Tehdy dala Janě Nečasové roční podmínku a šéfy tajné služby poslala ke kázeňskému potrestání. Až v hlavním líčení, poté, co Nečasová podala odvolání a Králová měla možnost seznámit se i s důkazy a argumenty obhajoby, soudkyně názor změnila a všechny osvobodila. S tím ovšem nesouhlasil pražský Městský soud a věc jí vrátil.

Jenže senát Městského soudu pouze přežvýkal odvolání státního zástupce, na něž se odkazuje ve více než čtyřiceti pasážích, aniž by zdůvodnil, proč se s jeho názorem ztotožňuje. Odvolací soud rovněž nemůže hodnotit skutkový stav věci, přitom na několika místech tak autoritativně činí. Tam, kde existují rozpory mezi tvrzeními obžaloby a obhajoby, se zásadně staví na stranu obžaloby.

Rovněž zaujatě působí, když soud zpochybňuje svědky obhajoby, přestože vypovídají pod přísahou, zato svědectví protistrany tak nehodnotí. Ani z přepsaných odposlechů, které měly podle odvolacího soudu potvrdit verzi obžaloby, nic takového nevyplývá.

Na druhé straně je fakt, že rozhodnutí o odebrání kauzy Heleně Králové potvrdil i Ústavní soud, když se proti němu obžalovaní odvolali.  Současně ale ústavní soudci odmítli, že by byla Králová podjatá. I proto na ni nakonec nepodal kárnou žalobu předseda Městského soudu.

Věc má ale ještě jeden rozměr. Výkonná moc by měla co nejméně zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, hodnotit ji a sahat k případným kázeňským postihům. Pelikán se tak nezbaví podezření, že jeho aktivita je formována pouze účelovou snahou o postih soudkyně, jejíž rozsudky jsou mu politicky proti srsti. 

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.