Komentář Heleny Horské: Musí být opravdu zle? | E15.cz

Komentář Heleny Horské: Musí být opravdu zle?

Komentář Heleny Horské: Musí být opravdu zle?
Pražský hrad
• 
ZDROJ: profimedia

Helena Horská

Letos tomu je pětadvacet let, co se rozdělilo Československo na dva samostatné státy. Zatímco na Slovensku se slaví, v Čechách a na Moravě méně. Že by nebylo co slavit?

Obě země se před čtvrtstoletím vydaly každá svou cestou. Zatímco Česko bylo ještě v té době považováno za reformního premianta střední a východní Evropy, Slovensko prožívalo těžké období – období odklonu od integrace západním směrem. Samozřejmě se to projevilo i na výkonnosti ekonomiky a blahobytu Slováků. Hořká zkušenost posléze vyburcovala Slováky k velmi odhodlanému úsilí o zásadní reformy.

Česko tak hořké sousto zatím neokusilo, i když během posledních dvou dekád zažilo také několik krušných chvil. Nebyly ale zřejmě dost bolestivé, aby přesvědčily voliče a politiky o potřebě nových reforem, které se zaměří na největší slabiny české ekonomiky.

Češi svou převahu nad Slováky promrhali

Musí nám být opravdu zle, abychom se nakonec nechali přesvědčit? Nenadchla by nás už jen vize spokojených českých občanů a prosperující ekonomiky? Takové, která je dobře připravená na budoucí výzvy, jež souvisejí s moderními technologiemi či se stárnutím obyvatel, které s sebou nese vyšší nároky na sociální a zdravotní systém? Představte si, že žijete v zemi, která se nemusí bát zítřka. Protože i kdyby přiletěla černá labuť, která je symbolem těžko předvídatelné události se zásadním dopadem na trhy a ekonomiku, hospodářství a jeho systémy, rozpočty i domácností a bilance firem se jen zhoupnou, ale nezhroutí se.

Do roku 2018 vstupujeme s elánem, dobrou náladou a v plné síle. Přesto není vše, jak bychom si přáli. České firmy mají dost zakázek ale málo lidí. V oblastech, kde je velká koncentrace firem, je nezaměstnanost na pokraji vyhynutí, zatímco v okrajových částech země zůstává relativně vysoká. A není to jen nezaměstnanost, která tamní obyvatele trápí. Jsou to i mnohonásobné exekuce, problémy s bydlením... Co dělat, aby se sen o prosperující české ekonomice naplnil?

Klidný rozchod mělo jen Československo, ostatní země provázelo násilí

Zabránit obchodu s chudobou, zajistit sociální a startovací byty, ještě aktivněji lákat firmy do těchto regionů, které ale zároveň potřebují daleko lepší dopravní spojení. Dalším problémem je, že mezi nezaměstnanými je stále více starších osob a osob bez vzdělání. Skokové zvyšování minimální mzdy si pravděnepodobně právě mezi těmito občany vybírá svou daň. Vláda by tak měla dostát svým slibům a nastavit předvídatelné pravidlo pro zvyšování minimální a zaručené mzdy a aktivně těmto občanům pomoci při hledání práce.

Ti, co práci mají, se mohou těšit na další růst mezd. Ale abychom se mohli z růstu mezd těšit ještě dlouho, musí naše mzdy růst ruku v ruce s naší výkonností a produktivitou. Jinak po tučných letech přijdou zase hubená. Firmy potřebují investovat, inovovat a usilovat o zakázky s vyšší přidanou hodnotou, kde se růst mezd snadněji rozpustí.

Vláda může firmám v mnohém pomoci. Snížit odvody z mezd, aby čistá mzda byla vyšší a náklady na práci nižší. Zefektivnit státní správu, aby nepohlcovala další a další zaměstnance. Nevytvářet plošným zvyšováním platů ve státní správě neúnosnou mzdovou inflaci. A sjednotit a zjednodušit systémy ve státní správě, aby stejné informace nebyly v různých podobách opakovaně vyžadovány na různých místech. Ideálně pak digitalizovat státní správu. Tak vypadá část mého snu o prosperující české ekonomice.

Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank.

Přichází rok osmiček. Masarykovské ideály znějí z úst politiků i po sto letech

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud