Komentář Igora Záruby: Evropa a rakouská přestávka

Volby v Rakousku

Volby v Rakousku Zdroj: reuters

Volby v Rakousku
Volby v Rakousku
Donald Trump
Donald Trump
Italské referendum
11
Fotogalerie

Itálie si dupla, Rakousko si oddychlo a Evropská unie má o čem přemýšlet. V Itálii, důležité a vratké součásti unijní ekonomiky, se sešly tři faktory. Vysoká volební účast v referendu, vzestup populistického Hnutí pěti hvězd a xenofobní Ligy Severu a nakonec neoblíbenost premiéra Mattea Renziho. Výsledkem této synergie se stalo odmítnutí ústavních změn, jež měly nastartovat italské hospodářství.

 Znamená to konec Renziho úřadování, neboť dotyčný spojil s verdiktem svou politickou budoucnost. „Když bojujete za myšlenku, nemůžete prohrát,“ neodpustil si poražený bonmot. V teorii možná. Italové vystavili Renzimu účet za to, že nenakopl ekonomiku tak, jak sliboval. Vládl příliš na vlastní pěst a odsuzoval šmahem ty, kdo byli u moci před ním. Pravdou je, že 41letý Renzi, pokud se neunáhlí, má jakožto generální tajemník vládnoucí Demokratické strany pořád kus kariéry před sebou.

Důležitější než jeho osud ovšem je, co znamená vyústění plebiscitu pro Itálii a EU. Dosavadní Renziho reformy nebyly ideální, často byly šité horkou jehlou. Přesto byly pokusem. Rozhýbat rigidní trh práce a zlepšit nefunkční školství, prosadit registrované partnerství – to byly změny, o něž Renzimu šlo. Referendum, jež se snažilo omezit moc Senátu, bylo podobně nedotažené. Nicméně i tak razilo cestu, jež byla v Itálii posledních třicet let nemyslitelná.

Bohužel neprošlo. Unie musí vzít v potaz, že vyřčené italské „No“ ohrožuje budoucnost banky Monte dei Paschi di Siena, jíž se chystá pomoci konsorcium peněžních ústavů. Dají-li od finančního domu, který neprošel zátěžovými testy, ruce pryč, povstane strašák jménem destabilizace italského, potažmo i evropského bankovního sektoru. Nerozhodujte hlavou, ale srdcem, vyzval voliče vítěz referenda, šéf Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo.

Do Rakouska jeho volání nedolehlo. Rakušané své hlasy v prezidentské volbě dali ztělesněné kotvě tradiční demokracie, profesoru ekonomie Alexanderu Van der Bellenovi. Ten sice vyhrál už v květnu, ale volbu zvrátil ústavní soud. Jeho druhá výhra byla výraznější navzdory očekávání, že uspěje výrazně mladší a charizmatický Norbert Hofer. Úleva z Vídně má však trhliny.

Hoferův nezdar nezastaví vzestup Svobodných, kteří jasně vedou v průzkumech. Ostatně pro Hofera hlasovalo i tak více než 45 procent lidí, což je úspěch. Příští volby do Národní rady se čekají v roce 2018 a předseda FPÖ Heinz-Christian Strache necílí níže než na post kancléře. Pro Evropu je Van der Bellenova volba také jen přestávkou.

V Nizozemsku číhá Geert Wilders, ve Francii Marine Le Penová, v Německu Frauke Petryová s Alternativou pro Německo. Všichni představují politiku extremismu a všude tam budou za chvíli volby. Tušený odpor proti politickému establishmentu nabírá stále konkrétnějších obrysů. Staré strany se přežily a pustily do ringu nikoli lepší, ale určitě čipernější subjekty. A zpoza oceánu zdraví Donald Trump...