Evropská rada bude na konci týdne hlasovat o setrvání Donalda Tuska v jejím čele. Varšava je proti a staví jiného adepta. Nastane souboj EU versus Polsko?
Skoro čtyřicetimilionovou východoevropskou zemi zastihl vstup do Evropské unie v roce 2004 o něco méně připravenou, než bylo zdrávo. Zato přinesla do EU celý balík ojedinělostí. Byla prvním členem své velikosti s natolik roztříštěnou agrární a post-agrární ekonomikou. S dopravní infrastrukturou, kterou aby hledal jeden pod lupou, s ohromným balastem historické a vnitropolitické zátěže. O to více měli Poláci ostřejší lokty, a co se jejich podnikatelského duchu týče, ten mají snad v genech.
Tak jako se rychle zabydleli v Británii a Irsku, které jim otevřely dveře, stejně tak se šikovně uplacírovali v Bruselu. Kvóty, zohledňující počet obyvatel, jim hrály do ruky. Pomyslným vrcholem se stal konec roku 2014, kdy byl předsedou Evropské rady a nepřesně řečeno prezidentem EU zvolen někdejší polský premiér Donald Tusk. Stal se prvním Východoevropanem, který stanul tak vysoko v unijní hierarchii.
Nyní se píše rok 2017 a Polsko si říká o další novum, tentokrát o dost méně lichotivé. Na nadcházejícím summitu na konci týdne se bude mluvit mimo jiné o tom, zda by měl Tusk vést Radu po další dva a půl roku. Proti je sama Varšava, jmenovitě tamní pravicově konzervativní vláda. Důvody jsou silně osobní. Předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczinski viní Tuska z podílu na smrti jeho bratra, dvojčete Lecha, který zahynul roku 2010 při leteckém neštěstí v Rusku.
Připisuje mu morální odpovědnost za umetení výsledků vyšetřování pod koberec. A byť jde o sporné nařčení, kabinet premiérky Beaty Szydlové už jedná. Předsedající Maltě zaslal nótu, že Tuska nechce a dává přednost europoslanci Jackovi Saryusz-Wolskému. Ten byl, stejně jako Tusk, ještě donedávna členem opoziční Občanské platformy. Jakmile se dostalo ven, že má být Tuskovým soupeřem, strana ho okamžitě vyloučila.
Polsko požírá v Evropě samo sebe. Jakkoli je možné, že Saryusz-Wolski uspěje, může získat podporu i Tusk. V křesle ho může udržet kvalifikovaná většina členských hlasů, což je instrument složitý, přesto nikoli nedosažitelný. Skutečnost, že je Tusk považován za spojence německé kancléřky Angely Merkelové, může sehrát roli - jak v kladném, tak v záporném smyslu.
Vše o Evropské unii čtěte zde >>>
Pokud by Tusk v hlasování obstál, osvojil by si další primát: po prvním Východoevropanovi v čele grémia evropských států by se stal prvním „prezidentem EU” bez podpory z vlastní domoviny. Byť s připomínkou, že Tusk je v reálu teprve „prezidentem” číslo dvě.
Saryusz-Wolski je garantem polské nezávislosti, Tusk je představitelem totální opozice. Těmito slovy počastoval oba soky ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski.
Důvod hledejme v tom, že se Evropská komise domáhá právního rozboru sporných zákonů, které se dotýkají postavení polského Ústavního soudu a práce tamních médií. Okolnosti a popularita favorizují současného šéfa Evropské rady. Cesta, kterou urazilo Polsko od doby jeho příchodu do Bruselu, zdvihá nicméně obočí. A není to obdivný pohled.
