Komentář Jana Žižky: Ropný mariáš ve třech

Zařízení ropného obra Saudi Aramco, který vstupuje na burzu

Zařízení ropného obra Saudi Aramco, který vstupuje na burzu Zdroj: Reuters

Zařízení ropného obra Saudi Aramco, který vstupuje na burzu
Zařízení ropného obra Saudi Aramco, který vstupuje na burzu
Zařízení ropného obra Saudi Aramco, který vstupuje na burzu
Pondělí bylo dalším těžkým dnem pro burziány.
Ilustrační foto
7
Fotogalerie

Epidemie koronaviru, její ekonomické důsledky a pokles poptávky po surovinách se staly rozbuškou konfliktu, který v minulých dnech vedl k dramatickému propadu cen ropy na světových trzích. Do centra pozornosti se dostala „cenová válka“ mezi Saúdskou Arábií a Ruskem. Naprosto zásadní roli v tomto střetu, který má také silný geopolitický rozměr, ale hraje třetí hráč mezi ropnými velmocemi – Spojené státy.

V rámci trojky nejvýznamnějších světových těžařů černého zlata drželi Američané ještě relativně nedávno nejhorší karty. Pomohl jim boom těžby ropy i plynu z břidlic v posledních deseti letech. Dlouho se s tím nemohli smířit zvláště Saúdové, kteří se pokoušeli vytlačit americké konkurenty z trhu právě cenovou válkou – navyšováním vlastní produkce suroviny, a tedy snižováním její ceny.

Americké firmy byly překvapivě odolné. Těžba z břidlic si sice žádá podstatně vyšší náklady než z konvenčních nalezišť, Američané však postupně zdokonalovali technologie, těžili stále efektivněji, a navíc dokázali pružně reagovat na cenové výkyvy rychlým omezováním a navyšováním těžby. USA se staly takzvaným „swing“ producentem – tedy těžařem, který je díky své síle a flexibilitě nekorunovaným králem trhu.

Saúdové změnili strategii a společně s celou organizací ropných těžařů OPEC v posledních třech letech úzce spolupracovali s Ruskem. Cílem už nebylo vytlačovat konkurenci nízkými cenami, ale zaměřit se společně na to, aby byla ropa co nejdražší a v případě potřeby její těžbu omezovat.

Když ovšem nyní přišli Saúdové za Rusy s návrhem na další redukci těžby, neuspěli. V Moskvě si podle všeho vyhodnotili, že tato strategie opět nahrává především Spojeným státům. Americké firmy se ničím neomezují, těží stále více, a ještě silněji dominují trhu. Rusové navíc nechtějí nijak nahrávat Washingtonu ve chvíli, kdy jejich energetické firmy i projekty typu plynovodu Nord Stream 2 čelí americkým sankcím.

Saúdové se vzápětí vrátili k tomu, co už dobře znají – posilování těžby, a tudíž snižování ceny. Začal souboj nervů o to, kdo vydrží s levnou ropou nejdéle. Cílem saúdského útoku jsou fakticky opět těžaři z břidlic v USA, kteří minulé útoky úspěšně ustáli, ale přece jenom je to stálo hodně sil a peněz. Mnohé břidlicové firmy jsou dnes silně zadlužené a bojují o přežití.

To, co trápí některé podnikatele, není nutně špatné pro Ameriku jako takovou. USA jsou také největším spotřebitelem ropy na světě před Čínou, takže tamní ekonomice nízké ceny pomáhají. Mezi těžaři nemusí mít současná ropná válka žádného vítěze.