Středobodem odborných diskusí o ropě byla po desítky let teorie ropného vrcholu – takzvaného peak oil, kterého jsme měli co nevidět dosáhnout. Podle této teorie hrozilo postupné vyčerpání zásob strategické suroviny, jejíž nedostatek drtivě dopadne na světovou ekonomiku.
Nebýt závažnosti nynější situace, mohli bychom se dnes při vzpomínce na podobné starosti analytiků v minulosti pousmát. Ropa zaplavuje svět, rapidně se omezují možnosti jejího skladování a cena texaské ropy WTI dokonce v jednu chvíli klesla na zápornou cenu zhruba minus 40 dolarů za barel.
Zjednodušeně to lze vysvětlit tak, že „prodejce“ zaplatí tomu, kdo přebytečnou ropu odebere a uhradí její uskladnění. To je část pravdy, někteří těžaři nejspíš opravdu odkládají omezení těžby v naději, že jde jen o dočasný problém. V případě globálně obchodované suroviny ale navíc vstupují do hry finanční spekulanti, kteří se snaží maximálně vydělat na jednotlivých kontraktech a občas se jim situace vymkne z rukou – záporná cena se týkala specificky severoamerické ropy, která se reálně dostane na trh v květnu.
I kdyby zůstala záporná cena ropy spíše dočasným jevem, bezpochyby bude zapsána v historii jako jeden z hlavních symbolů nynější koronavirové hospodářské krize, dramatického propadu výroby, dopravy, a tedy i poptávky po zdrojích energie. Celý svět si nyní bude lámat hlavu nad tím, kde leží „cenové ropné dno“ v případě dalších kontraktů a druhů černého zlata – především severomořské ropy Brent, která je globálním benchmarkem.
Kromě ekonomických hrozeb se do centra pozornosti opět dostávají bezpečnostní rizika – v užším i širším smyslu. Přebytek ropy odstartoval honbu za skladovacími kapacitami, které se stávají žádanou „komoditou“ a hodit se může – s mírnou nadsázkou – každý starý tanker. Ještě dramatičtější dopady než případné lokální znečištění životního prostředí by mohlo mít vyhrocení geopolitických sporů.
Nedostatek skladovacích kapacit pociťuje nejakutněji Severní Amerika. Z trojice nejvýznamnějších těžařů ropy tedy mají momentálně největší problémy Spojené státy, zatímco Rusům a Saúdům americké potíže do jisté míry vyhovují. Prezident Donald Trump je pod tlakem těžařů, aby konkurenci zastavil sankcemi nebo obchodními bariérami, a rozhodně se nedá říct, že by mu podobné metody byly proti srsti.
