Už mě teď proboha, vezměte vážně, vemlouvá se Andrej Babiš lidem ve svém pravidelném okénku na facebookovém účtu. Proboha jen to ne. Vyjma toho, že proti sílící epidemii se musíte chránit i vy sami. Pokud jde o ochranu proti koronaviru, ale hlavně berte vážně především rady a varování lékařů, kteří zblízka vidí pacienty zasažené covidem. A třeba dál i Romana Prymuly, byť už asi nebude ministrem zdravotnictví.
Fakt, že příliš záhy načichnul papalášstvím, a jeho noční schůzka na Vyšehradě je neomluvitelná, z něj ještě nedělá špatného epidemiologa. Zato premiér je u konce s dechem, a jeho myšlenkové kotrmelce působí chaos ve všem, na co se zaměří. Ve zdravotnictví, ve státních financích. Výsledek je už vidět pomalu na každém kroku. Dá se shrnout pod pojem politická nestabilita.
S Adamem Vojtěchem, bývalým ministrem zdravotnictví, si Babiš hrál jako s loutkou. Kvůli tomu jsme – zdraví i nemocní – v covidu až po uši. Teď se do stejné pozice posunula ministryně financí Alena Schillerová. Rezort, který vede, odpískal pohled do budoucna, rezignoval na prognózování. Makroekonomickou predikci přesunul z listopadu na leden. Podle jeho šéfky v době vysoké míry nejistoty předpověď dělat nelze. O co v tom případě ministerští experti opírají návrh státního rozpočtu, kterým se co nevidět má zabývat parlament, Schillerová raději nevysvětluje. Stěží by hledala argumenty.
Je to už podruhé, poprvé paní ministryně odmítla dát dohromady makroekonomickou prognózu v létě. Zkrátka, když neví, co bude, nemá co predikovat. Potřebný dokument s tím, že letos by měl hrubý domácí produkt klesnout o 6,6 procenta, zveřejnilo ministerstvo financí až v polovině září. Klíčové číslo je nyní nejspíš z říše snů. Přesto je na něm postavený odhad příjmů, které by měl stát napřesrok inkasovat. Výdaje budou také daleko vyšší než v plánu odsouhlaseném vládou. Navrch premiér vrací do hry patnáctiprocentní sazbu daně ze zaměstnaneckých příjmů. Návrh hodlá podat jako poslanec. Že by takové rozhodnutí znamenalo další drastické zvýšení rozpočtových výdajů, je notoricky známé. Babiš to ale lidem slíbil a myslí si, že tak vyspraví svou pošramocenou důvěryhodnost. Schillerová se na odpor nezmůže, nechá se vodit tam, kam chce Babiš.
Šéfovi hnutí ANO teče do bot, a tak se rozhodl učinit „velké dobré“. Budiž. Sněmovna by ale na jeho počin neměla kývnout, dokud správkyně státní pokladny nepředloží plán úspor. Samozřejmě, nejúčinnější by byla revize a rychlá oprava unáhlených a zbytečně drahých rozhodnutí. Zrušení pětitisícového příspěvku pro penzisty by přineslo přes čtrnáct miliard korun, opětovné zavedení daně z převodu nemovitostí prakticky stejnou finanční sumu.
Hledat jak ušetřit, by se mělo třeba i po jednotkách miliard. Například z daňového balíčku by klidně mohl vypadnout takzvaný stravenkový paušál. Nic z toho ale nejspíš nebude. Nebylo by to populární. Možná se nakonec škrtnou peníze pro armádu, jak chtějí komunisté. Hlasy poslanců KSČM pro schválení rozpočtu Babiš potřebuje. Plán státních financí i tak bude jen změtí náhodných čísel, ale to je premiérovi jedno. Tedy když v něm bude zapsaná správná výše dotací, které stát posílá velkým firmám.
