Snad každý zná nějaký ten hollywoodský trhák, kde zazní i věta, která už zlidověla: „Cokoli řeknete, může být použito proti vám.“ Zmíněný úryvek je součástí obsáhlejších „Miranda Rights“, což je soubor práv obviněného v USA, na něž musí být při zatýkání povinně upozorněn. Pro náš účel skutečně stačí ona jediná věta. Řeč nebude o padouších, ale o premiérovi a jeho stylu obměny vlády.
Tady je pár ochutnávek. Tak třeba premiér Sobotka oznámí, že končí Němeček a Dienstbier. A Babiš opáčí: Pan premiér konečně došel ke stejnému závěru jako já a vyměnil ministry, kteří od začátku vůbec neměli ve vládě být. A tahle replika byla jen slabým odvarem toho, co šéf hnutí ANO předvedl včera v přímém televizním přenosu.
Svou tiskovou konferenci svolal ještě předtím, než se uskutečnila schůzka premiéra s ministrem dopravy (nominovaným ANO), kterého o sto šest kritizují socialisté a moc by si přáli, aby se z vlády poroučel. Tlak na ministry z ANO ale šéf hnutí označil za Sobotkovu snahu vyvléknout se z nevalného výsledku ČSSD v krajských volbách.
Navíc Babiš premiéra nepřímo obvinil i z klientelismu, když zdůraznil, že on si přízeň krajských organizací jmenováním či odvoláváním ministrů nekupuje. O vládním konci šéfa dopravy se přitom ani nejednalo. Kamufláž, kterou při rekonstrukci vlády zvolil Sobotka kvůli klidu v ČSSD, zkrátka nefunguje. Babiš, řečeno sportovní terminologií, má rychlejší start na míč.
Současný stav vládní koalice začíná trochu připomínat druhý kabinet Václava Klause. Když tehdy premiér uspořádal tiskovku, za rohem už byli nastoupení lidovci a novinářům podali svůj výklad problému. KDU-ČSL se tenkrát stala systematickou opozicí a politika se posléze zvrhla v tažení všech proti Klausovi. Výsledkem byl pád vlády. Samozřejmě že příměr z devadesátých let minulého století je ošidný jako každá historická paralela. Tehdejší snaha zničit Klause nakonec přispěla k tomu, že se šéf ODS slavně vrátil. Dnešní „opoziční“ aktivity anoistů spolu se snahou všech zničit šéfa ANO mohou příští rok vystřelit na premiérský post Babiše.
Demonstrovat sílu se Sobotkovi nedaří, jeho snaha se obrací proti němu. Proč manévruje tak složitě? To se nedá dost dobře vysvětlit ani tím, že bere ohledy na situaci ve straně. Koaliční smlouva uzavřená před třemi roky je zcela nekompromisní. O členovi vlády rozhoduje předseda té strany, která ho na ministerský post nominovala. I když tedy Sobotka bude tlačit na Babiše, aby souhlasil s odchodem Ťoka z vlády, bude to k ničemu. To snad ale v ČSSD každý ví. Premiér schůzky s koaličními partnery i odvolání dvou ministrů z řad sociální demokracie zdůvodňuje snahou o větší dynamiku kabinetu v roce před volbami. O tom, že takovým stylem dodá dynamiku vládnímu týmu, se dá s úspěchem pochybovat. O tom, že už dodal dynamiku koaličnímu soužití, pochybovat nelze. I když vyhlášení otevřené války to ještě není
