Ekonomice nejvíc škodí nejistota, upozorňují už delší dobu Babišův kabinet nevládní ekonomové. Premiér i ministři si apel vzali k srdci a vyslyšeli je. Po svém. Živnostníci, drobní podnikatelé i velké firmy mají jistotu: nemohou si být jistí ani hodinou a dnem, kdy na ně vláda uhodí s novými opatřeními proti covidové nákaze.
Jarní nástup pandemie přinesl pro většinu firem a podnikatelů pořádný šok a s podzimem to začíná vypadat stejně. S tím rozdílem, že přibývá líbivých věcí, které mají jednoznačně podpořit voličský apetit. Na zásadní rozhodnutí buď není čas, nebo se nechávají na poslední chvíli. Takže znovu. Například ekonomové z CERGE-EI uvádějí, že polovina z propadu přibližně deseti procent HDP je podle ekonomických modelů způsobena nejistotou. Podniky a podnikatelé ze všeho nejvíc potřebují vědět, co chystá stát. Jak v rozhovoru pro deník E15 řekla šéfka OKD, kde zažili šest týdnů odstávky, podobné náklady jako v období přerušení těžby uhlí už by zřejmě firma nedokázala nést znovu. Není jediná.
Jedním z programů, který firmám opravdu pomáhá, je Antivirus. I proti němu existují logické výhrady, nicméně podpořil přes 730 tisíc pracovních míst. Tedy zhruba patnáct procent z celkového počtu zaměstnanců. Platnost Antiviru ale pomalu končí a firmy s napětím čekají, zda ho včas a samozřejmě v jaké podobě nahradí dlouho slibovaný kurzarbeit. Dlouhodobý a stabilní program platící pro krizové situace. Odpovědní ministři ale nejsou schopní se dohodnout. Pardon ministryně. Podle premiéra prý jde o klasický souboj mezi šéfkami rezortu financí Schillerovou a práce Maláčovou. „Jedna hlídá kasu a druhá má nějaké návrhy, jde o velice technickou debatu,“ říká Babiš.
Řešení zase nejspíš bude na světě za pět minut dvanáct. Načasované tak, aby ho sněmovna musela schválit bez větších diskuzí. Přece si vláda do toho nenechá kecat. I ministrům přitom musí být jasné, že při rychlosti, s jakou se zemí šíří covidová nákaza, se nedá vyloučit, že ekonomiku opět bude nutné sektorově zavírat. Neustálá ujišťování premiéra Babiše, že se to stoprocentně nestane, jsou jen předvolební rétorické prostocviky.
Na rozhodnutí, jestli, jak a na jak dlouho jim stát bude ochoten i nadále finančně vypomoci, nečekají už příliš dlouho jenom velké firmy. Třeba živnostníci potřebují vědět, jestli jim stát do konce roku odpustí sociální pojištění. Možná by pomohlo, kdyby se vláda dokázala rychle rozhodnout, zda využije program s názvem SURE, v němž Evropská komise nabízí Česku půjčku ve výši 52,2 miliardy korun právě na podporu kurzarbeitu nebo na podporu OSVČ.
Opakovat dokola, že na jaře si vláda zavedením plošných opatření koupila čas, je už sice nudné, ale je to fakt. Navíc si k tomu od sněmovny vyžádala v podstatě bianco šek na pět set miliard korun. Šanci na vymýšlení smysluplných zásahů a na přípravu na nový atak koronaviru úspěšně promarnila. A je i na nejlepší cestě k tomu prošustrovat i finance přiklepnuté dolní komorou parlamentu.
Premiér ovšem bude dál s vážnou tváří tvrdit, že Česko je ve všem všudy premiantem Evropy, a ministři budou dál tancovat, jak Babiš píská. Doufat, že křečovitý tanec skončí spolu s krajskými volbami, by bylo poněkud pošetilé. Pokud jde o volby, šéf hnutí ANO se dívá až za obzor. A za ním už vidí volby parlamentní.
