Komentář Karla Havlíčka: Elektronická evidence a čas kompromisů

Ministr financí Andrej Babiš

Ministr financí Andrej Babiš Zdroj: CTK

Registrační pokladna
pokladna
Pokladna
Registrační pokladna
Ministr financí Andrej Babiš
9
Fotogalerie

Z nástroje, který funguje v mnoha zemích Evropy, jsme udělali ideologické kladivo a zeď, která dělí společnost.

Bojovat proti elektronické evidenci tržeb je jako vzdorovat 21. století. Na druhé straně není možné očekávat, že EET zcela srovná prostředí a že si podnikatelé nenajdou jiné cesty, jak uniknout z daňové povinnosti. Je škoda, že namísto věcné diskuze se z české cesty za elektronickým vztahem mezi podnikateli a státem stává turecký trh. Nechybějí emoce, handl, polopravdy ani Balkán, přesvědčujeme přesvědčené a vytáčíme naštvané.

Velký bratr

Z nástroje, který v různých podobách bez problémů funguje ve většině zemí Evropy, se nám podařilo vytvořit zeď, která dnes rozděluje společnost. Zajímavé je, že o něco méně rozděluje samotné podnikatele. Ne že by k EET byli neteční. Ale většina z nich řeší jiné priority.

Denně se přesto rodí noví a noví obhájci živnostníků, kteří pro ně sice nikdy nehnuli prstem, ale dnes mají příležitost konečně sdělit svůj ideologický postoj, případně si vyřídit účty s tím či oním politikem. Podnikatel je přitom ten poslední, kdo je zajímá. Stává se jenom nástrojem jejich zviditelnění.

V hašteření se přitom vytrácí to, co podnikatele skutečně zajímá. Propojení EET s účetnictvím a skladovými zásobami, eliminace počtu kontrol od berního úřadu nebo snížení DPH, to vše je pro běžnou firmu důležitější než cena přístroje a náklady připojení na internet. To sice může krátkodobě zabolet, ale nebude to primárním důvodem pro ukončení činnosti. Strašení Velkým bratrem zní sice hezky, ale myslíme-li to skutečně vážně, pak bychom museli zapomenout na elektronické bankovnictví, elektronické pasy, recepty či občanky, datové schránky nebo nákupy platební kartou.

Místo aby se udělalo maximum pro to, aby se ti nejmenší živnostníci nebo důchodci zorientovali v naprosto banálním přechodu na trochu jinou formu prodeje, tak jsme je vyděsili do té míry, že při vyslovení zkratky EET se jim strachy srolují ponožky. Vyvolali jsme v nich představu, že díky elektronizaci nevydrží jejich živnost ani do švestek a jejich soused si bude po nocích prohlížet na webu, v kolik hodin měli přes den největší tržbu.

Za posledních šest měsíců jsme proškolili ve dvaceti městech skoro sedm tisíc podnikatelů, vytvořili jsme pracovní web k EET, který se stal praktickým nástrojem pro více než sto tisíc návštěvníků, a denně jsme přes poradnu zdarma odpovídali na stovky dotazů.

Zcela bezpečně můžeme potvrdit, že většina z těch, kteří se k EET nehlásí, nejsou podvodníci. Mají pouze obavu, aby je nový režim nezdržoval, aby neudělali chybu a aby nebyli penalizováni za kdejakou drobnost. Pokud jim budeme schopni vysvětlit, že těm slušným nic nehrozí, že z vybraných daní jim ulevíme jinde a že se stejnou důsledností zajistíme, aby velké ryby přispěly stejnou měrou, pak nebude mít s EET problém prakticky nikdo.

Ulevit nejmenším

Nemá cenu dále opakovat, že se vytváří rovnější prostředí. Většina tomu rozumí. A ti, kteří podvádějí, to stejně nevezmou. Stejně tak je potřeba se zbavit předsudků, že výjimky ničí trh. To je pěkná teorie. Žijeme ale v reálném prostředí, máme různé výměry daní z příjmů, různé sazby DPH, stovky podpor a desítky zvýhodněných skupin podnikatelů. O stejných podmínkách nemůže být proto ani řeč.

Nebude-li mít povinnost zavádět EET skupina těch nejmenších, neovlivní to ani státní rozpočet, ani konkurenční prostředí. Můžeme diskutovat, jestli to jsou právě ti, kteří dělají čtvrt nebo půl milionu tržeb ročně. Ale jestli mohou politici nyní udělat něco přínosného, tak povznést se nad volební průzkumy a těm nejmenším ulevit. Dnes jim to pomůže, nikdo neprodělá a časem si nějakou formu elektronické evidence tak jako tak sami pořídí.

Autor je předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR