Nemůžeme si myslet, že v době ekonomického růstu a sílící mezinárodní konkurence je dobý nápad ubrat plyn.
Pokud si budeme ulevovat, nikdy nedocílíme prosperity. A pokud si začneme snižovat objem práce, během pár let na to doplatíme všichni. Od nepaměti platí, že k úspěchu se dá pouze propracovat. Ostatně na tom je založena celá německá ekonomika. Obdivuhodné ekonomické výsledky a dlouhodobá stabilita našeho souseda jsou založeny především na mimořádné pracovitosti, zodpovědnosti a důslednosti. Nepodlehněme argumentům, že za méně práce bude zničehonic více koláčů. Zkracování pracovní doby či prodlužování dovolené, o nichž nyní tak často a tak nahlas mluví odbory i někteří politici, jsou slepou cestou, jakkoli nepochybně pěkně nasvícenou.
Souhlasím s tím, že skutečně musíme vytvořit pracovníkům lepší pracovní komfort. Že jim díky postupnému přechodu na automatizaci musíme snižovat fyzickou zátěž a že musíme zabezpečit co možná nejvyšší bezpečnost jejich práce. Plně souhlasím také s tím, že za dobré výsledky jim musíme dobře zaplatit. Jakmile ale začneme podléhat dojmu, že pracujeme ve srovnání se světem vlastně už dost, že naše výkonnost je v mezinárodní konkurenci dostačující a že nás odpočinek bude zdravě nabíjet energií pro světlé zítřky, pak nevytváříme nic jiného než kvadraturu kruhu.
Krátit pracovní týden o dvě a půl hodiny, jak navrhují odbory, je v době prakticky nulové nezaměstnanosti, v době, kdy firmy často stojí kvůli nedostatku lidí, zhruba stejné jako mohutně zavlažovat zahradu v době povodní.
Ročně totiž zdánlivě nevinná půlhodina z pracovního dne znamená celých patnáct dnů. Pokud k tomu připočteme ještě další návrh v podobě jednoho týdne dovolené navíc pro všechny, pak jsme ve výsledku zkrátili výkonnost jednoho pracovníka přesně o jeden měsíc za jeden každý rok.
To mimo jiné znamená, že neuvěřitelným způsobem hazardujeme s těžce vydobytou pozicí, se skutečností, že se v posledních letech stabilně pohybujeme v evropské ekonomické špičce.
Místo abychom v době růstu neomylně čapli příležitost za pačesy, využili rostoucí poptávku prakticky na všech trzích, splatili staré dluhy a mohutně investovali na horší časy, tak se zcela vážnými tvářemi diskutujeme o tom, že by asi bylo načase ubrat plyn.
Více práce za více peněz. To je jediné možné řešení, ke kterému by dnes měli směřovat jak zaměstnavatelé, tak i rozumní zaměstnanci. A to minimálně v době, kdy to trh umožní. Nejenže si pracovníci vydělají plně zasloužené peníze, ale současně si tím vytvářejí jistější pracovní pozici pro horší dny, neboť svým dobrým výkonem posilují stabilitu celé své firmy.
Spoléhat na šikovné české ručičky, chytré české hlavičky, švejkovský důvtip a kutilskou univerzalitu, to je labutí píseň dvacátého století. Svět se změnil. A my dnes čelíme nevídané konkurenci nejen z tradičních míst na západ od našich hranic, ale už také z Číny, Jižní Koreje a z ostatních asijských regionů.
Tamní producenti dnes dobývají globální trhy za pomoci produktů, jimž se ještě nedávno celý svět vysmíval. Takříkajíc chytají slinu a neomylně přidávají rychlost. Pokud jim chceme stačit, nezbývá nám než se přizpůsobit.
Důležitá zpráva je, že nepochybně máme na čem stavět a není důvod propadat skepsi. Máme skvělé firmy, šikovné a pracovité zaměstnance, dobré školy i celkem obstojně fungující stát. Využijme toho. Nebojme se naložit si na bedra více práce. Vyplatí se nám to.
Autor je předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků
Psáno pro deník E15 a magazín Trade News
