Byla to taková zkouška. Kvůli řekněme nešetrné editorské práci kolegů z Deníku N, jimž se jako prvním dostala do ruky informace, na niž všichni čekali, propadla během pondělního rána většina médií i veřejnosti dojmu, že žalobce Jaroslav Šaroch zastavil trestní stíhání premiéra Andreje Babiše. Což není tak docela pravda.
Přesněji řečeno Šaroch by patrně stíhání zastavil rád, neboť, a to je jediná oficiální informace, na celou kauzu „změnil názor“. O důvodech nemá valný smysl spekulovat, jisté je, že jeho postoj podléhá ještě přezkumu nadřízeného státního zástupce. Takže na skutečné rozhodnutí hodné toho jména si počkáme ještě pár týdnů, než si šéf Městského státního zastupitelství v Praze Martin Erazím pročte Šarochovo zdůvodnění a spis o 20 tisících stran.
Ta chvilka vzepětí ale nebyla marná. Přinejmenším jako simulace, jak budou především politické elity země reagovat v případě, že by kauza „čapák“ skutečně spadla pod stůl. Což, dodejme, je po včerejšku zcela reálná varianta. Dojem z této simulace byl vlastně docela povzbudivý. Většina politiků zdůrazňovala potřebu rozhodnutí státního zástupce respektovat. Zklamání z toho, že se Andrej Babiš zbaví jednoho svého velkého problému, se jim dařilo vcelku úspěšně skrývat. Snad s výjimkou Pirátů, jejichž předseda v duchu kampaně s vězeňským autobusem neopomněl vyjádřit přesvědčení, že kdokoli jiný v Babišově pozici by dávno seděl za mřížemi.
Neméně povzbudivá byla potřeba několika opozičních politických špiček sdělit, že Babiše je nakonec stejně, hnízdo nehnízdo, potřeba porazit v politické soutěži a ve svobodných volbách. Jakkoli je ta myšlenka banální, je třeba ji často opakovat. Pokud by z Babiše skutečně spadlo břímě trestního stíhání, jeho pozice bude o poznání komfortnější, zatímco jeho oponenti přijdou o velmi důležitý prostředek morálního rozhořčení, na němž stojí velká část současného politického marketingu opozičních stran.
Špatnou reakcí by bylo vylít si vztek z této ztráty na státních zástupcích či celé justici. Správnou reakcí by naopak bylo napřít náhle přebývající politické i marketingové síly do tvorby a prezentace politického programu. Například to, že alespoň torzo stínové vlády mají dnes jen komunisté, je velmi smutné. Stejně jako to, že podle všech průzkumů to pořád vypadá, že by Babiš vyhrál volby, i kdyby vedl kampaň zpoza mříží.
Pokud by včerejší trochu trapná zkouška sirén kolem Čapího hnízda pomohla demokratickou opozici v tomto směru probudit, mohla by být užitečná.
