Malý div, že sociální demokracie přepřahá. Spíše je s podivem, že se neuchýlila k tradičnímu českému pangejtismu a nestrhla kormidlo o celých 180 stupňů. Jakkoli otřesená tragédií loňských sněmovních voleb, vybrala si ČSSD do svého čela jednoho z členů dosavadního vedení a bývalého předsedu Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka. Pravda, za jeho pravou ruku si delegáti nedělního sjezdu zvolili Jiřího Zimolu, zřejmě nejostřejšího kritika expředsedy a expremiéra Bohuslava Sobotky.
Nicméně model stranického vedení zůstal v podstatě stejný jako dosud. V čele partaje bude stát spíše konsenzuální a méně vyhraněný typ politika schopný proplouvat diskuzemi bez velkých gest a vyhrocených názorů a po svém boku bude mít „zlého muže“ inklinujícího k podbízivé a líbivé zjednodušující interpretaci složitých problémů. Tak jako měl decentní Bohuslav Sobotka svého Milana Chovance s puškou přes rameno, bude mít Hamáček svého Zimolu. Sám novopečený šéf strany ostatně v souvislosti se složením nového vůdčího dua mluvil o spolupráci „středového“ a „tradičního“ proudu v sociální demokracii.
Vzhledem k tomu, že sjezd zřejmě nebyl nalinkovaný dopředu zákulisními krajskými dohodami, rozhodly o jeho výsledku pravděpodobně dvě věci. První byl zcela nehorázný projev prezidenta Miloše Zemana plný samochvály a zapšklosti, jehož klíčovým poselstvím bylo doporučení, aby ČSSD šla do vlády s Andrejem Babišem, ale nedomáhala se ministerských postů (s 15 poslanci je to prý směšné), nýbrž jen náměstkovských židlí a blíže nespecifikovaných „odborníků“. Zeman vystoupil jako obchodní zástupce Andreje Babiše, a to ještě s dost nevybíravými způsoby.
Zřejmě i mnoha Zemanovým fanouškům mezi delegáty tentokrát došlo, že jedinou cestou, jak alespoň teoreticky smířit stranu s prezidentem, by bylo odevzdat Zemanovi klíče od Lidového domu a faktickou vládu nad stranou. S žádným menším gestem se Miloš Zeman nespokojí a ukázal to v neděli jasněji, než sám chtěl. Tato představa spolupráce se Zemanem byla nejbližší právě Zimolovi a je to nejspíš důvod, proč ve volbě předsedy nakonec neuspěl, když získal hlasy skutečně jen těch zcela skalních zemanovců.
Druhým důležitým momentem byl ale současně kandidátský projev samotného Zimoly, přes místy děsivý obsah dobře zpracovaný, přednesený a procítěný. Zimola si svou řečí o místo ve vedení strany jasně řekl a právem ho dostal. Kdyby se s prezidentem předem poradil a přesvědčil hlavu státu, aby před delegáty nasadila alespoň o fous vlídnější tvář, je docela dobře možné, že by byl dnes Zimola předsedou ČSSD.
