Komentář Martina Lobotky: Referendum o kvadratuře kruhu

Zdroj: Reuters

Nejspíš to pár lidí nepotěší a nejspíš budu obviněn z elitářství. Ale největší poučení z více než dva roky trvající frašky kolem brexitu je následující: existují věci, na něž se nelze ptát binární referendovou otázkou. Tedy lze, ale je to nesmysl. A takových věcí je vzhledem k neustále vzrůstající komplikovanosti společenského, politického i ekonomického prostředí dnes už tolik, že referendum je (mělo by být) nástrojem odsouzeným k zapomenutí.

Jednání o brexitu se nikam nehýbou. V posledních čtyřech měsících zkolabovala tolikrát, že jsem přestal počítat. Pravděpodobnost, že se na právě začínajícím summitu podaří dohodu o vystoupení dotáhnout, jak bylo plánováno, klesla k nule.

Nepřekonatelným problémem se ukázala být situace na irském ostrově. Nepamatuji si, že by na ni před referendem někdo vůbec pomyslel. O co jde? Zaprvé irská vláda (tedy EU) nechce žádnou hranici na ostrově, kde od velkopáteční dohody panuje po dlouhých desetiletích konfliktů konečně křehký klid a pokoj. Aby hranice nebyla zapotřebí, je podle EU nutné, aby Severní Irsko zůstalo členem celní unie i společného evropského trhu.

A to v případě potřeby i nastálo. To se samozřejmě nelíbí Britům, kteří navrhují, že celá Británie sice zůstane v celní unii, ale jen po dohodnutou omezenou dobu. Což ale neřeší problém regulatorních kontrol na jednotném trhu. A není to po vůli ani unii, ani Irsku, které trápí otázka, co bude, když se během této doby nic chytrého nevymyslí.

Euroskeptičtí členové britské vlády se navíc s nelibostí dívají na jakékoli členství království v celní unii. Opakují, že jakmile bude Británie z celní unie venku, otevře se jí, slovy Donalda Trumpa, svět „úžasných“ obchodních dohod.

A aby to bylo úplně neřešitelné, severoirská Demokratická unionistická strana, která drží nad hladinou vládu premiérky Mayové, vehementně odmítá jakékoli vzdalování mezi Severním Irskem a zbytkem království. Což je ale klíčová podmínka pro to, aby na irském ostrově nebyla hranice.

Takže se přešlapuje na místě. Hlavní unijní vyjednávač Barnier navrhuje, aby se o rok prodloužilo přechodné období, po které bude Británie de iure z unie pryč, ale de facto stále členem. Což je rozumné a v souladu s tradicí unijních představitelů kopat plechovky před sebou – odchod Grónska z EU v roce 1985 se dojednával tři roky, a to šlo jen o ryby. Situaci to však neřeší. Irský problém bude neřešitelný v prosinci 2021 stejně jako dnes. Ano, možná se do té doby objeví zázračná technologie odstraňující nutnost hraničních kontrol na ostrově. Ale pravděpodobné to není.

Doufám, že se nakonec nějaké řešení najde a Británie se za půl roku z unie nevypotácí jen tak bez dohody. Ale vzhledem k tomu, že voliči v referendu uložili svým politikům vyřešit kvadraturu kruhu, považuji živelný odchod Británie z EU za nejpravděpodobnější výsledek.

Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq