Známe první obrysy rozpočtu na rok 2018, přičemž se žádná změna nekoná. Je to dobře, či špatně?
Na první pohled je to dobře. Rozpočtový deficit se navrhuje na úrovni 50 miliard, ještě o deset miliard níže než pro rok letošní. Když uvážíme, že v letošním roce bude nominální HDP někde lehce pod hranicí 5000 miliard korun a že v roce příštím určitě nad ní, v poměru k HDP bude deficit letos nad procentem, v roce příštím pak mírně pod ním. Z pohledu požadavků Maastrichtu tedy velice pohodlné plnění podmínek a žádný důvod k obavám.
Pak má celá věc ještě druhou – normativní – stránku. A z té už navržený rozpočet nijak dobře nevychází. Ekonomika se nachází v nejlepší pokrizové kondici - ačkoli samotné tempo růstu je srovnatelné s tempem z přelomu let 2014 a 2015, struktura je mnohem příznivější. Zatímco v letech 2014-15 byl růst hnán investicemi z peněz EU, dnes je motorem stejným dílem soukromá domácí i zahraniční poptávka, čili z hlediska příjmů rozpočtu motor ten nejlepší. Ani tak však zadlužení státu neklesá, naopak – byť mírně – roste.
Deficit se navíc „projídá“ tím nejhorším způsobem, když rostou platy, dávky, podpory, důchody, tedy striktně mandatorní výdaje. K tomu se projídají i neopakovatelné (a vládou nezasloužené) příjmy: úspory z obsluhy státního dluhu vláda obratem rozdává na platech. Ignoruje, že pro příště už si za negativní úroky ani na krátkém konci křivky půjčovat nebude.
Slabý růst kapitálových výdajů i dalších dlouhodobých výdajů (například věda) pouze doplňuje obrázek, kde se státní finance řídí jako všechno, jen ne jako firma, která má i za pár let existovat a být konkurenceschopná.
Vzpomeňme na slova A. Babiše z června 2014: „Jsem přesvědčen, že v roce 2017 budeme mít vyrovnaný rozpočet, vzhledem k tomu, co máme připravené. K tomu směřujeme. Ale samozřejmě musíme udělat opatření z hlediska výběru daní“. Máme tady EET, kontrolní hlášení a jiné a deficit ne a ne zmizet.
Jediným pozitivem návrhu rozpočtu 2018 tak dle mého je, že se tady – navzdory volebnímu roku – neodehrávají takové excesy jako v památném volebním roce 2006, kdy na ministerské židli seděl stávající premiér.
Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management
