Gravitace. Všudypřítomná přitažlivá síla mezi tělesy, která, úměrně jejich vzdálenosti a hmotnosti, ovlivňuje pohyby hmoty ve vesmíru. Jejímu působení nic neunikne. Proč začít text o současném dění v Rusku zmínkou o gravitaci? Protože se znamenitě hodí i jako metafora sloužící k pochopení fungování veřejného a politického prostoru.
Všechny ruské režimy se úporně snaží být monolitické. Celé ruské „gravitační pole“ má být bezezbytku vyplněno jediným aktérem. Car, imperátor, generální tajemník, prezident. Jedenadvacet let platí „přírodní zákon“, že Rusko je Putin a Putin je Rusko. Aktivity Alexeje Navalného z něj učinilo těleso s vlastním gravitačním potenciálem. I když je ve srovnání s putinským monolitem zatím nicotné, bylo vyhodnoceno jako potenciálně nebezpečné.
Když přežil pokus o atentát, bylo mu umožněno odjet do Berlína na léčení. Nárůst vzdálenosti však nezafungoval. Jakmile se rozhodl vrátit domů, vyvolalo tov režimních strukturách - soudě dle jejich reakce - solidní paniku. Tu ještě přiživil téměř dvouhodinový film Putinův palác, který Navalnyj zveřejnil na Youtube, kde už ho vidělo přes 100 milionů lidí.
Ruský prezident a jeho okolí jsou obvinění z korupce obludných rozměrů, což, vzhledem k již několik let trvajícímu zhoršování socio-ekonomické situace naprosté většiny Rusů, rezonuje mnohem silněji než obdobné aktivity před několika lety (například v souvislosti s korupcí kolem ZOH v Soči).
Většina z těch, kteří Navalného film viděli, jsou cizinci, ale podle informací z ruských sociálních sítí ho v Rusku vidělo 25 milionů diváků starších 12 let. Pokud je informace správná, tak to znamená, že ho viděl každý patý až šestý Rus… V minulém týdnu, tedy po první vlně víkendových protestů, pak prý do ruského internetového vyhledavače Yandex bylo vícekrát zadáno jméno Navalnyj než Putin. I to možná vysvětluje, proč po demonstracích z tohoto víkendu, které nebyly nikterak masové, bylo zatčeno přes 5 500 lidí.
Oficiální ruské sdělovací prostředky začaly chrlit desítky článků a reportáží, které mají veřejnost, pro níž byl Navalnyj až do nedávna neznámý (Kreml zásadně neuváděl jeho jméno a v létě 2020 ho znalo čtyři a pět procent Rusů), přesvědčit o tom, že je to kriminálník, snažící se ve spolupráci se západními tajnými službami rozvrátit ekonomiku a vyvolat chaos.
V Moskvě dnes probíhá soudní proces, na jehož konci bude s pravděpodobností hraničící s jistotou vynesen odsuzující rozsudek. Navalnému je kladeno za vinu, že se nehlásil probační službě v době, kdy byl na léčení v Německu (kam byl, v komatu, převezen na příkaz prezidenta Putina). Okamžitě po návratu byl zatčen a hrozí mu změn 3,5 roku nepodmíněného trestu za pokus „ukrýt se“ před ruskými úřady.
Že je vymahatelnost práva v Rusku tristní je notoricky známý fakt, ale skutečnost, že na počátku třetí dekády 21. století v Moskvě předvedou něco, co svou absurditou připomíná zinscenované procesy, které si máme tendenci spojovat s totalitami 20. století, je obtížně přijatelné. A možná je příznačné, že proces probíhá v den výročí vítězství u Stalingradu. I díky tomu je Rusko velmoc a nemusí se ohlížet na nikoho a na nic.
