Komentář Michaela Romancova: Ruský Gándhí | E15.cz

Komentář Michaela Romancova: Ruský Gándhí

Michael Romancov

Michael Romancov

Vstoupit do diskuze
0

Nedělní návrat a zatčení opozičníka Alexeje Navalného na moskevském letišti Šeremeťjevo se po útoku na Kapitol nejspíš staly druhou největší mediální senzací začínajícího roku.

Připomeňme, že se do vlasti vrátil z Německa, kam byl loni v létě převezen na léčení. Jeho převoz tehdy na žádost manželky Julie osobně povolil (nařídil) prezident Putin, ale když německá strana předložila důkazy, že byl otráven, respektive že proti němu v Rusku byla použita chemická zbraň, získal případ novou dimenzi.

Navalnyj byl poměrně populární u té části ruské společnosti, která má výhrady k fungování současného režimu. Jedná se o část menšinovou a většině Rusů jeho jméno nic neříkalo. Putin, jeho mluvčí, a proto i celoplošná média zásadně nevyslovovali jeho jméno. Pokud na něj přišla řeč, pak jen jako na bezvýznamného „bloggera“ nebo „berlínského pacienta“. Díky mezinárodním reakcím na informace německých úřadů se z něj však stala globální celebrita, jejíž příběh pomáhá barvitě ilustrovat do jaké podoby se po 21 letech u moci vyvinul putinismus.

Ruské úřady zatím dělají vše pro to, aby tento efekt ještě zesílily, protože k Navalnému nebyli puštěni jeho právní zástupci a v době, kdy vznikají tyto řádky, vyšlo najevo, že soudní přelíčení nebude probíhat v budově soudu, ale na policejní stanici, kam byl po zatčení převezen. Vzhledem k tomu, že Rusko je již opět zemí, kde skutečnost, že stanete před soudem, předjímá výsledek líčení, je nanejvýš pravděpodobné, že bude odsouzen a uvězněn za ignorování výzvy dostavit se k probačnímu úředníkovi, a to v době, kdy byl léčen v zahraničí. (Ruský soud v pondělí poslal Navalného na 30 dní do vazby, oznámil jeho advokát Vadim Kobzev – pozn. red.) 

V tento okamžik můžeme jen spekulovat o tom, co bude dál. Zda a jak silně bude v Rusku jeho příběh rezonovat, co se bude dít, až opustí vězení. Možností je řada. Třeba se z něj stane ruský Gándhí, třeba Martin Luther King a třeba se na něj zapomene. Musíme počkat, ale už teď se můžeme pokusit naznačit, jak se stalo, že Putina tak nesmírně irituje a možná i ohrožuje.

Současný ruský režim se stále více podobá režimu sovětskému. Jedním z rozdílů a velkou výhodou jsou otevřené hranice. Lidé, kteří jsou nespokojeni, mohou svobodně odcházet a není třeba vynakládat velkou energii na kontrolu a perzekuci nespokojených. Lze se domnívat, že Putinův souhlas či pokyn k převozu Navalného do Německa byl signálem, který však byl ignorován.

Má politické ambice a talent, ale takových lidí je v Rusku více a Kreml dovede zařídit, že nemají šanci. Dokázal se systematicky vyprofilovat na problému korupce. Přesvědčivě ukazuje, jak strašně jsou zkorumpovaní členové establishmentu, jak ubohý je život obyčejných lidí, že nejsou respektovány ani platné zákony. To všechno pochopitelně „řeší“ i Putin, ale je v tom stejně neúspěšný jako při řešení všech ostatních naléhavých témat. Může tedy tohle být tím pravým důvodem?

Může, ale ještě důležitější se zdá být jiný aspekt jeho veřejného vystupování. Okázale dává najevo, že se Putina nebojí, že si ho neváží, že jím pohrdá. Putin, jako všichni autoritáři, přitom o sobě má velmi vysoké mínění, je přesvědčen, že Rusko „pozdvihl z kolen“ a v očích světového společenství mu vrátil respekt. A Navalnyj je, dnes už globálně známým, ztělesněním despektu.

Autor je politický geograf a pedagog na Fakultě sociálních věd UK

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.