Když americká administrativa prezidenta Trumpa uvalila v prvním kvartálu tohoto roku dovozní přirážku 10 procent na aluminium a 25 procent na ocel, vyvolala tím řetězovou reakci. Evropská Unie, Čína, Kanada a Mexiko vyhlásily reciproční opatření postihující vybrané druhy dováženého amerického zboží a svět začal hlasitě hovořit o obchodních válkách a o krizi konceptu svobodného globálního obchodu. Tehdejší šéf ekonomických poradcú prezidenta Trumpa Gary Cohn na protest proti tomuto opatření dokonce rezignoval na svoji funkci.
Bylo však slyšet i mnohé hlasy, zejména pak v samotných Spojených státech, které tento krok Trumpovy administrativy vítaly a podporovaly. Argumentovaly tím, že zamezí dumpingovým obchodním praktikám ze strany zemí, na jejichž zboží byly dovozní přirážky uvaleny a učiní tím Ameriku silnější.
Protože duben byl jakýmsi přechodným obdobím, kdy se systém světového obchodu přizpůsoboval nové situaci, uplynuly od praktického zahájení této nové vlny obchodních válek necelé čtyři měsíce. Ekonomická fakta, čísla a údaje dávají zatím mnohem silněji za pravdu Trumpovým odpůrcům než příznivcům této obchodní politiky, navíc ještě docela zajímavým způsobem.
Hrubý domácí produkt USA vzrostl sice na jaře o rekordních 4,1 procent a Dow Jones index newyorské burzy se udržel nad 25 tisíci body. I přes zvýšení základních úrokových sazeb americkým Federálním rezervním systémem dokonce mírně vzrostl, ale tyto pozitivní makroekonomické údaje dost dobře neodrážejí negativní strukturální změny a jevy v ekonomice USA, jež nová Trumpova obchodní politika vyvolala v život.
Ceny oceli vzrostly od ledna 2018 o 33 procent a ceny hliníku o 11 procent. Akcie společnosti Alcoa Corp, největšího severoamerického výrobce hliníku, klesly na burze od počátku roku o 16 procent v důsledku desetiprocentní dovozní přirážky, kterou musí Alcoa platit ze všeho zboží, které do USA dováží ze svých továren v Kanadě.
Výrobci potravinářských plechovek byli nuceni přistoupit k významnému zvýšení cen platnému většinou od 1. srpna. Výrobci potravinářského zboží a nápojů, včetně těch největších jako například The Coca Cola Co., již ohlásili v reakci na toto zvýšení vstupních nákladů své vlastní zvýšení cen. Je otázka, co tato mohutná vlna zvyšování cen udělá s domácí spotřebitelskou poptávkou, která je hlavním tahounem hrubého domácího produktu USA.
Aby se vyhnuli zvýšeným nákladům způsobeným dovozními přirážkami, mnozí američtí výrobci dokonce ohlásili přesunutí výroby do zahraničí. To se již zcela přímo dotýká zásadního Trumpova slibu voličům, že jeho ekonomická politika vrátí výrobu zpět do USA. Situace je pro americkou administrativu o to nepříjemnější, že jedním z těchto výrobců je Harley-Davidson, symbol americké technické kultury a životního stylu, který v předvolební kampani Trumpa podporoval.
Jinou zajímavou informaci o stavu americké ekonomiky podává pohled na odvětvové burzovní indexy. Zatímco celkový index S & P 500 vzrostl od ledna 2018 o 4,8 procenta, index sektoru průmyslových výrobců poklesl o dvě procenta. Američtí výrobci sice evidují vyšší objemy zakázek a vyšší tržby, ale jejich zisky klesají v důsledku vyšších nákladů na pracovní sílu při rekordně nízké nezaměstnanosti v USA a v důsledku zvýšených nákladů zapříčiněných dovozními přirážkami.
Množí se hlasy, které již označují rok 2018 za relativně nejhorší rok pro výrobní sektor USA za posledních 20 let. A vývoj cen akcií předních výrobců na newyorské burze tento názor potvrzuje: akcie Caterpillaru klesly oproti lednu 2018 o 13 procent, akcie firmy 3M o 14 procent a akcie Whirlpoolu také o 14 procent a šéf firmy varoval investory před nejistým obdobím, které firma očekává.
Mrazáky ve státech amerického Středozápadu jsou přecpané hovězím, vepřovým a kuřecím masem, jehož vývozní ceny se staly v důsledku odvetných antiimportních opatření Mexika a Číny nekonkurenceschopné. V mrazících skladech bylo koncem července zhruba 1,2 milionu tun masa, pro které američtí vývozci ztratili odbyt. Pokud se situace rychle nezmění, reálně hrozí, že kapacita všech mrazících skladů v USA může být již brzy zcela vyčerpána.
Většina států Středozápadu volila v prezidentských volbách 2016 Trumpa a tak je tato situace pro administrativu USA obzvlášť nepříjemná. Federální vláda uvolnila ne jednorázovou pomoc postiženým farmářům 12 miliard dolarů a prohlašuje, že je jenom otázkou času, kdy vyjedná lepší obchodní podmínky pro americké zboží jak s Mexikem tak s Čínou.
K tomu však samozřejmě musí být vůle na obou stranách. Obchodní Komora USA odhaduje, že celková federální pomoc sektorům americké ekonomiky postiženým touto vlnou obchodních válek by mohla stát až 39 miliard dolarů. To by pak spolu s nižšími daněmi a zvýšenými výdaji na obranu a infrastrukturu vyvolalo dramatické napětí ve federálním rozpočtu a při obhospodařování amerického dluhu.
Trumpova administrativa se hájí, že země postižené americkými tarify jsou na tom mnohem hůře a že tato situace je přivede velmi rychle zpět k jednacímu stolu s USA. Situace je však velmi komplexní. Na jedné straně USA zahrozily znovu Číně, že jsou připraveny uvalit další dovozní přirážku až do výše 25 procent na veškeré čínské zboží jako odvetu za čínská opatření, která postihla americký vývoz v hodnotě 35 miliard dolarů. Toto druhé kolo amerických tarifů by pak postihlo celkem až 200 miliard dolarů čínského vývozu do USA a situace v Číně by bezesporu začala být kritická.
Naopak po schůzce s prezidentem Evropské komise Jean-Cleaudem Junckerem vydala americká administrativa celkem překvapivé prohášení, že EU a USA se dohodly nejen nezavést mezi sebou žádné další tarify, ale urychleně pracovat na zrušení existujících dovozních přirážek – kromě automobilů – a na co největší standardizaci obchodních podmínek mezi EU a USA.
Do hry se nám tak celkem bez povšimnutí znovu zpátky dostává jakási idea transatlantického svobodného obchodu. Trumpova administrativa navíc dodala, že za určitých podmínek jsou USA ochotny znovu otevřít otázku svého členství v zóně tichooceánského volnějšího obchodu bez účasti Číny, Transpacifickém Partnerství.
Vypadá to, že Trumpova administrativa možná pochopila přinejmenším dvě věci: že pro demokratické země se svobodnou ekonomikou je svobodný obchod to nejlepší a oboustranně prospěšné řešení, zatímco ve vztahu k autoritářsky řízeným a regulovaným ekonomikám jsou zřejmě antiimportní sankce namístě, a že silnou ekonomiku nelze nadekretovat vládními opatřeními shora, ale uvolněním prostoru pro kreativní ekonomickou aktivitu zdola. Možná se dočkáme nakonec toho, že tak jako nouze naučila Dalibora housti, naučí neviditelná ruka svobodného trhu Trumpovu administrativu respektovat ekonomická fakta.
Autor je ředitelem americké firmy Advanced Food Products
