Americká raketa zabila jednoho z nejmocnějších mužů Blízkého východu, íránského velitele Kásema Solejmáního. Asi by se divil (a zřejmě i bavil), kdyby ze zásvětí sledoval, co se o něm píše.
Pro západní levičáky s transparenty o světovém míru se stal hrdinou boje proti americkému imperialismu. On, architekt imperialismu íránského, vrchní exportér islámské revoluce. Jejím jménem stál u vzniku mnoha regionálních konfliktů. Kurdové, Jemenci, Izraelci i mnozí další by mohli vyprávět.
Populistická – a vlastně i ta tradiční – pravice Solejmáního nazývá vrahem a teroristou srovnatelným s lídry al-Káidy či Islámského státu. Do značné míry je to pravda. Straší tu ovšem obvyklý nesoulad: takových přízvisek se obvykle dočká ten, kdo bojuje proti Západu v čele s USA. A to přestože sám pracuje pro vlastní stát, v tomto případě pro Írán. Nahlédneme-li na Solejmáního profesní pouť nejcyničtější optikou, řada jeho okravatovaných souputníků by se našla v nejedné washingtonské či evropské kanceláři. Západní demokracie a s ní spojená kontrola nejhorší excesy samozřejmě brzdí. Přesto je dobré používat slova – třeba „terorista“ – tak, aby neztratila faktický obsah.
V okamžiku Solejmáního smrti zkrátka propukla válka slov. Slouží k zastrašení soupeře, k mobilizaci, případně k uklidnění domácího auditoria. Íránskými ulicemi po velitelově smrti kráčely statisíce lidí, v řadě případů upřímně truchlících. Někteří vyslovovali přání, aby Amerika zemřela. Patrně ale jen skutečně nemnozí doufají, že jejich režim v následujících dnech vyhladí Ameriku. A pokud by se to, nedej bože a čistě hypoteticky, stalo, 99 procent z nich by dnešních provolání upřímně litovalo. Zkrátka jen slova.
Donald Trump vzkázal, že dopustí-li se Írán odvety, napadne 52 cílů na íránském území. Ne vojenských, ale kulturně, civilizačně důležitých. Což je šílená vize. V každém případě šlo i o vzkaz americkým voličům, neboť symbolů není nikdy dost. Celkem 52 zničených míst odpovídá počtu amerických rukojmích, které v letech 1979 až 1981 po 444 dnů zadržovali islámští revolucionáři v Íránu. Zajali je na ambasádě USA v Teheránu, kterou obsadili.
Ameriku tím ponížili tak, že na to dosud zcela nezapomněla. Mimochodem americké raketové popravě Kásema Solejmáního a jeho pobočníků předcházela strkanice kolem amerického velvyslanectví v Bagdádu. Ta měla zřejmý cíl. Vyslat symbolické varování do Washingtonu: Irák de facto řídíme my, Íránci, kteří vaše ambasády obsadit fakt umíme. Vy jste tu jen na výletě.
Dokud zuří válka slov, rakety se jen chystají. Třeba u slov jen zůstane. I když v to dnes doufají jen skalní optimisté.
