Komentář Pavly Palaščákové: Daň za brexit | E15.cz

Komentář Pavly Palaščákové: Daň za brexit

Pavla Palaščáková

Čím blíže je konec přechodného období pro soužití Evropské unie se Spojeným královstvím po letošním rozvodu, tím vzdálenější se zdá být dohoda o budoucích vztazích. V sedmadvacítce lze s krátícím se časem pozorovat lomení rukou a paniku, v Británii sklon k rezignaci a otevírání už vyjednaných záležitostí. Pokud se nepodařilo vyřešit problémy během čtyř let, těžko to lze zvládnout za tři týdny, v krajním případě do konce roku.

Nabízí se otázka, co by se asi tak stalo, kdyby si obě strany daly pauzu a pokračovaly až někdy jindy bez neustálého tlaku termínů. Scénář brexitu bez dohody, jenž by přinesl výměnu zboží a služeb podle pravidel WTO, bývá často vykreslován jako strašák s katastrofickými následky pro ekonomiky na obou březích. Jenže celé jednání je natolik ve vleku křivd a emocí, že by možná odstup neškodil, i kdyby jej vykoupily dočasné ztráty.

Británie je ve společenství téměř půl století, příliš dlouho na to, aby někdo dokázal přesně předpovědět, jak se jí povede na samostatné dráze. Ostatně ze scénářů a studií s rozdílnými závěry, které byly k vidění od roku 2016, by se dal postavit most přes Lamanšský průliv.

Dokud si však země samostatnou plavbu nevyzkouší, nebude znát skutečnou hodnotu unijního členství a výhod plynoucích ze společného trhu. Tato zkušenost by mohla ozdravit vzájemné vztahy a ukázat, ve kterých oblastech je spolupráce žádoucí a kde je to jen zbytečná přítěž a byrokratický nános.

Mohla by rovněž učinit přítrž blouznění některých politiků v ostatních zemích o zelenější trávě mimo unijní ohradu. Nebo naopak rozčeřit zahnívající vody společenství skutečnými reformami, pokud by království svou misi zvládlo na výbornou.

Problémem ale je, že částečná úmluva mezi unií a Londýnem už existuje a v podstatě znemožňuje čisté řešení „buď dohoda o volném obchodu, nebo nic“. Jde o protokol o Severním Irsku, jehož cílem je vyhnout se „tvrdé“ hranici mezi Ulsterem a Irskem v obavě z narušení smíru a křehké stability v regionu. Z obchodního hlediska to však znamená složitý mechanismus, který stanovuje, že citlivá oblast zůstane fakticky součástí jednotného trhu. To ale problém s hraničními kontrolami jen odsouvá dál do Irského moře.

Protokol byl patrně schválen na vlně optimismu, že je dost času na vyjednání dohody o volném obchodu, která problém otupí. Pokud se ji ale nepodaří uzavřít, pro království bude značně nepohodlné, budou-li pohyb zboží po jeho území brzdit regulace. Není proto divu, že se pokouší situaci zvrátit. Stává se tím však nedůvěryhodným partnerem, o kterém se ani neví, zda jen neblafuje, aby získal výhodu do rozhovorů.

Celá lapálie se Severním Irskem navíc ukazuje, že evropskou integraci není dobré zjednodušovat na pouhý svazek s ekonomickými výhodami. I když dnes mohou znít vzletné věty o garantu míru na kontinentu pateticky, nejsou zcela prázdné. Irskému ostrovu přinesla možnost částečného sjednocení, aniž Ulster vyrvala ze Spojeného království. Nejde navíc jen o Severní Irsko. Brexit, natož pak výhled na rozluku bez konečné dohody, rozdráždil i Skoty. Část z nich kvůli němu oprášila svůj sen o nezávislosti.

Komplikovaná jednání by se asi zjednodušila, kdyby si království připustilo, že členství v EU pomáhalo držet zemi pohromadě. Kdyby začalo chápat, že v nové realitě nemůže mít vše: suverenitu, jednotu a volný obchod. A že možná dokonce bude muset obětovat dvě položky seznamu. Je to daň za brexit, kterou muselo čekat. Mělo by však mít možnost svobodně si zvolit její podobu.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!