Brexitové drama nekončí, hlavní obětí je Severní Irsko. Pravděpodobnost rozpadu Británie roste

Britský ministerský předseda Boris Johnson a severoirský premiér Micheal Martin se na veřejnosti vítají pozdravem lokty. Jejich vztahy ale mají k ideálu daleko

Britský ministerský předseda Boris Johnson a severoirský premiér Micheal Martin se na veřejnosti vítají pozdravem lokty. Jejich vztahy ale mají k ideálu daleko Zdroj: Reuters

Britský premiér Boris Johnson se stal v minulých dnech terčem ostré kritiky doma i v zahraničí. Tentokrát narazil i na rebely ve vlastní Konzervativní straně. Johnson totiž zpochybnil tradičně silný britský respekt k právu, když dal najevo, že nehodlá respektovat už uzavřenou smlouvu s Evropskou unií. Tu před necelým rokem sám označoval za skvělou. V roli hlavní oběti další fáze „brexitového dramatu“ se ocitá Severní Irsko.

Dohoda o odchodu Spojeného království z Evropské unie zahrnuje severoirský protokol, který předpokládá vznik celní hranice v Irském moři – mezi Velkou Británií a Severním Irskem. Ulster by tak fakticky zůstal součástí evropské celní unie a jednotného vnitřního trhu. Vláda Borise Johnsona nyní přišla s legislativním návrhem, který by opravňoval londýnské ministry k rozhodnutí, že se tímto protokolem v některých případech nebudou řídit

Krvavá historie

Návrh pravděpodobně narazí na nesouhlas Sněmovny lordů, pokud by ale prošel, měl by zásadní politické i ekonomické důsledky. V konečném důsledku by mohl vést ke vzniku „tvrdé hranice“ mezi Severním Irskem a Irskou republikou – tedy scénáři, kterému se vzhledem ke krvavé historii střetů mezi ulsterskými stoupenci a odpůrci připojení k Irsku snažili všichni vyhnout. Londýn si podle kritiků nebezpečně zahrává s rizikem, že se do Ulsteru zase vrátí násilí.

Boris Johnson tvrdí, že chce jen zabránit tomu, aby „cizí mocnost“ – čímž myslí Evropskou unii – rozbila Spojené království. Reagoval mimo jiné na nedávnou kauzu britského vývozu potravin živočišného původu a živých zvířat. Brusel totiž varoval, že pokud Londýn neupřesní svá sanitární a fytosanitární pravidla, nebude takový export z Velké Británie do EU a Severního Irska možný.

Ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že pravděpodobnost rozpadu Spojeného království se zvyšuje právě kvůli politice Borise Johnsona – počínaje samotným prosazováním brexitu. Proti němu hlasovala většina obyvatel Skotska i Severního Irska. Dlouhodobá neschopnost přijít s uspokojivým řešením severoirského problému a neustálé změny postojů Londýna posilují dojem, že Ulster je pouhým rukojmím britsko-evropských rozhovorů o postbrexitovém uspořádání vztahů. Z tohoto pohledu se zdá, že Johnson fakticky tlačí Ulster k budoucímu sjednocení s Irskou republikou.

Severní Irsko v kleštích

Severní Irsko, které patří k ekonomicky nejslabším regionům Spojeného království, se ocitá v kleštích. Ideálně by potřebovalo nenarušené vztahy jak s Velkou Británií, tak s Irskou republikou. To už ale není možné, a pokud se potvrdí očekávání, že Londýn a Brusel v příštích měsících nedokáží uzavřít obchodní dohodu, nejvíce na to doplatí právě severoirská ekonomika.

Severoirský byznys nyní čelí především obrovské nejistotě, kterou ještě prohlubuje koronavirová krize. Na konci roku vyprší přechodné období po brexitu a není jasné, co bude dál – jak budou vypadat hranice, jaká budou cla a v čem se změní různá regulatorní pravidla nebo placení daně z přidané hodnoty. Podle průzkumu poradenské společnosti KPMG má 48 procent firem v Severním Irsku z nového celního režimu obavy, protože na jejich dosavadní exportní a importní aktivity se žádná cla nevztahovala.

Severoirští politici se přou, co je vlastně horší – jestli celní kontroly v Irském moři, nebo vytyčení nových hranic se sousedním Irskem. Záleží na tom, zda se hlásí k táboru zastánců Unie v rámci Spojeného království, nebo sjednocení irského ostrova. Dlouhodobě měli početní převahu unionisté, ale to se může změnit – týdeník The Economist už krátce po brexitu upozornil, že katolické vyznání začíná v Severním Irsku převažovat nad protestantským. A vyznání do značné míry ovlivňuje postoje k převážně protestantské Británii a katolickému Irsku. To se navíc stává atraktivnějším díky pozvolnému ústupu od konzervativních dogmat spojovanými právě s katolicismem.

Podíl Británie klesá

Obchodní vazby s Velkou Británií jsou pro Severní Iry klíčové, jejich význam ale mírně klesá. Vzhledem k tomu, že se pořád jedná o vztahy v rámci jednoho státu, není možné mluvit o klasickém exportu, a statistici tedy používají termín „vnější prodej“. Poslední dostupné údaje ukazují, že v roce 2018 nastal zásadní zlom – zahraniční export ze Severního Irska do Evropské unie a na mimoevropské trhy dosáhl vyššího objemu než „vnější prodej“ do Anglie, Skotska a Walesu. Severoirský exportSeveroirský export|E15

Větší část klasického exportu směřuje do EU, a pokud jde o vývoz do jednotlivých zemí světa, je největším obchodním partnerem Irsko. Unionisté však připomínají, že hodnota severoirského zboží a služeb, které se uplatní na „domácím“ trhu ve Velké Británii, je stále 2,5krát vyšší než v Irské republice. Ani unionisté ale nejsou zcela spokojeni s politikou Londýna – to, že se Boris Johnson chystá oslabit celní kontroly v Irském moři, sice vítají, ale nejlepší by pro ně bylo, kdyby mezi Velkou Británií a Severním Irskem neexistovala žádná hranice.

Zastánci opačného názoru namítají, že je mnohem snazší vybudovat několik kontrolních stanovišť v přístavech než hlídat celou hranici mezi oběma částmi irského ostrova. Přes „vnitřní irskou čáru“ navíc dennodenně přecházejí pendleři a na obchodu s opačnou stranou pevninských hranic jsou závislé menší firmy. Podle posledních údajů se mu věnuje 93 procent malých podniků v Severním Irsku, které vykazují maximálně 50 zaměstnanců. Pro ty by mohl mít tvrdý hraniční režim velmi nepříznivé důsledky. Téměř tři čtvrtiny „vnějšího prodeje“ do Velké Británie naopak realizují střední a velké firmy.

Opustíš-li mne…

Brexit na Severní Irsko tvrdě dopadne, odchod ze Spojeného království by ale mohl být v mnoha ohledech ještě horší. Produktivita tamní ekonomiky je ve srovnání s Velkou Británii nízká, Severní Irsko patří k hospodářsky nejslabším regionům na ostrovech. Má za sebou období deindustrializace a potýká se s nízkou mírou investic, vysokým podílem veřejného sektoru a nekvalifikované práce. Do značné míry přežívá díky přerozdělování finančních zdrojů v rámci celého Spojeného království. Pokud by se oddělilo, muselo by nejspíš počítat s obdobím tvrdých úsporných opatření.

Na rozdíl od Skotska, ve kterém sílí separatistické tendence už delší dobu, má ale Severní Irsko jednu velkou výhodu. Nikdo nepochybuje o tom, že po oddělení od Anglie by se spojilo s Irskou republikou a vrátilo by se tak prakticky okamžitě do Evropské unie – na rozdíl od Skotů, kteří by o takovém návratu nejdříve museli vyjednávat.

Faktem každopádně je, že Severní Irsko mělo v rámci EU nárok na jedny z největších regionálních dotací. Významná evropská podpora směřovala také k tamním zemědělcům. A zaznívá i názor, že pomoc Evropské unie by mohla nakonec nahradit i penězovod z Londýna. Zvláště když k tomu připočteme potenciální příspěvky od početné irské diaspory v Americe, pro kterou je vize sjednoceného ostrova velmi lákává.

Není náhodou, že mimo Evropu se v minulých dnech ozývala nejsilnější kritika vůči plánům Borise Johnsona „okleštit“ dohodu s EU o celních kontrolách v Irském moři právě ze Spojených států. Před hrozbou návratu k násilným střetům v Severním Irsku varoval také americký prezidentský kandidát Joe Biden.

Spojení ostrova by také mohlo eliminovat jeden z problémů, se kterými se Severní Irové v minulosti potýkali. Měli totiž pocit, že vzhledem k nízkým daním v Irské republice nemohou být zcela vyrovnaným soupeřem v boji o zahraniční investory. Výše daní by se po případném sjednocení v obou částech Irska nelišila, ať už by byla jakákoliv. Dublin zřejmě bude muset vzhledem k evropskému tlaku svůj „daňový ráj“ omezovat, ale sjednocený ostrov by mohl být pro investory důkazem, že ani v jeho severní částí už nehrozí další destabilizace.