Komentář Pavly Palaščákové: Unijní berani směřují na periferii | E15.cz

Komentář Pavly Palaščákové: Unijní berani směřují na periferii

Pavla Palaščáková

Vstoupit do diskuze
0

Polsko a Maďarsko jsou v posledních dnech terčem unijního hněvu za blokaci fondu obnovy a rozpočtu na příští roky. Situace je skutečně vážná. V době koronavirové pandemie není prostor pro hádky, každá země ráda sáhne po penězích ze slibovaného nástroje. Je také pochopitelné, že v Bruselu ani v řadě členských zemí nechtějí, aby čistí příjemci dostávali prostředky z fondů bez dodržování základních principů právního státu. Jenže pokus umravnit Varšavu a Budapešť v těchto těžkých časech byl vysloveně hazardní.

Obě středoevropské země jsou dlouhodobě problematické a panují vážné pochyby nad kroky, které jejich vlády činí. EU s nimi vede řízení podle sedmého článku unijní smlouvy, na jehož konci jim teoreticky může hrozit odebrání hlasovacích práv. Zádrhel je právě v tom, že potížisté jsou hned dva. O trestání členských zemích nerozhoduje nadnárodní struktura, ale další členové. Těm se samozřejmě do kamenovaní příliš nechce, kdoví, kdo by mohl být na pranýři příště. A v okamžiku, kdy se vyvrhelové mohou vzájemně podržet, v podstatě není co řešit.

Instituce v Bruselu vědí, že se ocitly ve slepé uličce. Není proto divu, že především Evropský parlament a několik západních a severských zemí, většinou čistých rozpočtových plátců, ztratily trpělivost a požadují efektivnější nástroj, který by Varšavu a Budapešť přiměl k poslušnosti. Jenže dost zariskovaly, když uvěřily, že plán nevyžadující jednomyslnost při hlasování o sankcích, nenarazí na veto hříšníků.

Ti přitom už po letním jednání popírali, že došlo k dohodě o navázání vyplácení financí na dodržování principů právního státu. Propagátoři opatření přes všechny varované signály vsadili vše na to, že rebelové nebudou chtít přijít o peníze a ve vypjaté době se podvolí tlaku ostatních.

Jenže se přepočítali a v zásuvce není žádný elegantní plán, jak z patové situace ven. Hodně teď zřejmě bude záviset na diplomatickém umu německé kancléřky Angely Merkelové. Nadějí jí může být přesvědčení maďarského premiéra Viktora Orbána, že se jako vždy nakonec k dohodě dojde.

Není tak vyloučené, že obě strany naleznou kompromis, díky němuž ani jedna neztratí tvář. Podmínka možná zůstane zachována, ale bude natolik změkčeno dalšími pravidly, že nebude příliš funkční. Unii tím jen přibude další neužitečný krám do její výbavy, zatímco ztratí drahocenný čas a důvěryhodnost.

Celá lapálie s trestáním ukazuje, v jak svízelné situace se společenství nachází. Jeho pravidla a mechanismy vznikaly v době, kdy chtěl být každý uvnitř a příliš se nepočítalo s tím, že by se někdo chtěl proti základním hodnotám uskupení skutečně bouřit. Jenže se to stává stále častěji, ostatně i Slovinsko se ve sporu staví na stranu Polska a Maďarska.

Karavana samozřejmě může táhnout dál. EU má ještě dostatek sil na to tvářit se, že společné hodnoty jsou svaté, je potřeba je bránit za každou cenu a všechny narušitele je nutné srovnat do latě. Otázka je, jestli to s málo funkčními kárnými prostředky nebude stále trapnější kabaret.

Nebo může dojít k závěru, že není její rolí vytvářet ideologicky jednolitý prostor, a než ztrácet čas s kverulanty, bude rozumnější směřovat energii na posílení integrace mezi zájemci. Samozřejmě včetně různých krizových mechanismů; fond obnovy jen pro část členských zemí může být klidně prvním krokem k rozvětvení unie.

Může se pak stát, že se prakticky všechny země bývalého východního bloku včetně Česka ocitnou mimo hlavní unijní proud i část financí. Ze své perspektivy "v předsíni" ale možná budou mít větší nadhled pro rozhodování, jestli chtějí být raději zcela venku, nebo bude výhodnější se připojit k těm vevnitř.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!