Komentář Petra Bartoně: Jednou nohou navždy v unii

Theresa Mayová

Theresa Mayová Zdroj: Reuters

Největší porážka vládního návrhu za sto let. Britové znali výsledek hlasování o brexitové dohodě předem a jen si užívali vyspělé parlamentní divadlo, v němž se poslanci neurážejí, ale jen „nesměle projevují“ svůj „poněkud znepokojující pocit, že ctihodný gentleman z protější strany nemusí být zcela ve své nejlepší formě“.

Do 29. března se toho ještě může udát hodně. Jak bude vypadat vztah Británie k EU za deset let, víme. Nyní se hraje o to, po které ze dvou cest se tam dostaneme. Britové budou vždy jednou nohou v EU. Nikdy nechtěli odejít z Evropy. Jen díky své historické otevřenosti ne zcela chápou, proč by měli preferovat lidi a zboží ze seznamu 27 zemí na úkor těch ostatních 168. K unii však budou mít vždy blíže než kdokoli jiný.

Proti premiérce Mayové stály dvě skupiny poslanců. V první skupině byli ti, kteří navzdory referendu chtějí udržet Británii v unii oběma nohama. Někteří z nich chtějí „deaktivovat“ článek 50, jiní vyvolat nové referendum – ve slavné unijní tradici plebiscitů opakovaných tak dlouho, dokud nevyjdou proevropsky. A labourista Corbyn chce nové volby. Že opozice hlasuje proti vládě, nikoho nepřekvapí. Klíč k pochopení dění kolem brexitu je uvnitř rozpolcených konzervativců.

Druhou skupinou proti Mayové bylo právě 118 konzervativních poslanců, kteří nevěří, že nynější plán do stavu jednou nohou v EU vůbec dospěje. Podle dohody mělo po březnu zůstat vše při starém, pouze by začalo přechodné období, v němž se upřesní, co bude která noha dělat. Ďábel byl skryt v detailu – obě strany by v budoucnu musely odsouhlasit ukončení přechodného období. To mohlo klidně trvat na věčné časy.

Tato skupina konzervativců považuje za jistější druhou cestu – vyskočit z unie oběma nohama a poté si vyjednat bez rizika nekonečného očistce konkrétní podmínky blízkého vztahu. Čas hraje pro ně. Pokud rychle nepřijde nová dohoda a pokud poslanci nedonutí Mayovou stáhnout „odhlášku“ z unie, Británie opustí EU a přejde na obchodní režim dle WTO. Podle zákulisních informací chtějí tito poslanci pojistit svůj postup tím, že přinejhorším s Corbynem zkoordinují rozpuštění parlamentu tak, aby 29. březen, den brexitu, vyšel na mezidobí bez parlamentu. O „divokém brexitu“ kolují velké nesmysly.

Podle médií ustane veškerý obchod a Británie vymře na nedostatek dovezeného ovoce a léků. Stejně zavádějící je pláč nad cly ze strany EU. Podle WTO se ovšem cla pohybují převážně v jednotkách procent, přitom jen od referenda si britští exportéři polepšili zhruba o 15 procent díky pohybu libry. V mezinárodním obchodě se dnes nehraje o cla, ale o regulace, certifikace a ostatní netarifní překážky. Proto se jednání tak táhnou a výsledné dokumenty svou rozsáhlostí uspokojí jen právníky. Tyto regulace však Británie musí splňovat již dnes, a proto reálný efekt vystoupení bez dohody bude mizivý. Ani čeští exportéři se bát nemusejí. Británie chce nechat svůj trh otevřený.

Autor je ekonomem skupiny Natland, působí na VŠ CEVRO