Komentář Petra Peška: A zase ta třetí komora

Ústavní soud v Brně

Ústavní soud v Brně Zdroj: profimedia.cz

Ilustrační foto
Úřad práce
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
5
Fotogalerie

Stížnost k Ústavnímu soudu kvůli selektivnímu zvýšení rodičovského příspěvku, kterou připravili lidovci, má své politické i lidské opodstatnění.

Bráno od konce, může se to logicky zdát nespravedlivé. Proč by na zvýšení příspěvku neměli dosáhnout všichni rodiče s dětmi do čtyř let? Tedy i ti, kteří nastoupili do práce dříve? Když to otočíme, příspěvek si možná dokonce zaslouží víc, vždyť už se znovu podílejí na vytváření HDP a odvádějí daně… 

A pak jsou tu okolnosti politické. Je zřejmé, že na tomto tématu se dají uhrát politické body. Je to vítaná příležitost „vykoupat“ v tom vládní koalici, která se chlubí tím, jak velké má sociální cítění a přidává všem a všemi směry. A také prokázat cílevědomost – nevzdáme to, dokud nevyčerpáme všechny možnosti, a tedy i stížnost k Ústavnímu soudu. No a zvláště v případě lidovců samozřejmě hraje roli i důraz na rodinnou politiku, takže by bylo škoda se voličům nepřipomenout.

Pak ale nastupují protiargumenty. Jedním může být, že rozšíření příspěvků na všechny rodiče s potomky do čtyř let by bylo drahé, odhadem by to přišlo na další 2,6 miliardy korun. To je samozřejmě pravda. Pro opozici může být pohodlné slibovat další utrácení, když pro to nemusí zajišťovat prostředky. Tady je ale nutno dodat, že potřebné peníze by se nejspíš našly – je to například zhruba jen polovina částky nutné na zbytečné slevy na jízdném.

Dále je tu ale výtka, řekněme, systémová. Opakovaně zaznívá, že z Ústavního soudu se dělá třetí parlamentní komora. A iniciativa lidovců může být jedním z příkladů. V zákonodárném sboru chybí politická síla, senátní návrh na rozšíření příspěvku vládní většina přehlasovala, a tak se obrátíme na Ústavní soud. Překladatelé na to mají jistě právo, navíc jde o ušlechtilou věc. Ale zároveň tím tak trochu dávají najevo i politickou slabost. A dále zahlcují Ústavní soud.

Systémovějším řešením je nový zákon, jehož návrh už předložila ODS. Zvlášť pro případ, že by Ústavní soud vládní pravidla překvapivě zrušil. Byť se tu samozřejmě nabízí opět otázka, kde by se pro změnu legislativy ve finále našla dostatečně politická podpora.

Způsob, jakým byly rodičovské příspěvky zvýšeny, není šťastný. Lepší by bylo přidat všem. A pokud by se dodatečné peníze nenašly, tak holt přilepšení trošku osekat, aby se dostalo i na zbývající rodiče. Anebo těm, co už příspěvky vyčerpali, dát alespoň méně - i když i to by asi bylo asi napadáno jako diskriminační. 

Ale stalo se. Vždy je potřeba udělat někde hranici, jakkoliv to často může připadat někomu nespravedlivé. Stačí pár korun a spadnete do jiného daňového pásma. Skočíte do dálky o centimetr méně a nesplníte olympijský limit. Je na těch, kdo rozhodují, aby tyto hranice stanovovali rozumně. A nesli pak odpovědnost, jako nyní u rodičovské.