Komentář Petra Peška: Soudruzi na koni

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip Zdroj: ČTK

Bilance uplynulého roku by nebyla úplná bez ohlédnutí za situací komunistické strany. Jak se jim daří v době, kdy podle mnohých předpovědí z listopadu 1989 už neměli mít na politické mapě žádné místo? „Naše programová východiska měla poprvé po těch 30 letech reálnou šanci býti naplněna,“ shrnul to hezky česky v Událostech ČT předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.

Komunisté mohou být opravdu spokojeni, nebo se tak aspoň tvářit. Drží vládu u moci a daří se jim propašovávat do schvalovacího procesu nápady, které by jinak končily pod stolem. Jen namátkou – přesuny ve státním rozpočtu (na sociální služby, dotace pro obce na byty, školy a školky) či zrušení karenční doby (byť tady ruku v ruce se zbytkem levice). A nebýt zásahu Ústavního soudu, prošlo by jim i drzé zdanění církevních náhrad. 

Výjimky by se našly.. Například ani další pokus o zrušení zákazu – tedy povolení – dodávek pro podezřelé íránské jaderné zařízení v Búšehru jim neprošel. Jinak ale mohou být komunisté spokojeni. Paradoxně právě v roce kulatého výročí listopadové revoluce, která je mimo jiné připravila o vedoucí úlohu v zemi, se jim podařilo získat zpět alespoň relevanci.

A nejde jen o jejich vliv na vládu a její sněmovní výstupy. S KSČM se již opět více počítá i ve veřejném prostoru. Skandální projevy některých jejich představitelů, které by ještě před pár lety skončily kdesi v mediálním ústraní či úplně mimo hřiště, se nyní s veškerou vážností přetřásají. 

Opět jen namátkou: zpochybňování tragických následků okupace z roku 1968 ústy místopředsedy KSČM Stanislava Grospiče, který byl nakonec donucen k jakési takési omluvě, či smyšlené obviňování „chvilkařů“ z kybernetického terorismu přímo prvním komunistou Vojtěchem Filipem. Jako zaznamenáníhodná byla vyhodnocena i účast vyznavačů srpu, kladiva a moderně i třešní během tahanice o pomník maršála Koněva. 

Naštěstí stranou zájmu – přinejmenším tentokrát – zůstala komunistická tryzna za Antonína Zápotockého s plamenným protikapitalistickým projevem právě Stanislava Grospiče (otrlí si jej mohou přečíst zde).

„Generálně můžeme být řekněme na 90 procent spokojeni,“ shrnul to dále v Událostech ČT Kováčik. Radost komunistům nejspíš nedělají hlavně klesající, či přinejmenším stagnující volební preference, které levitují jen pár procentních bodů nad hranicí vstupu do Sněmovny. Což pro ně není v kombinaci se stárnoucí členskou základnou i okruhem příznivců zrovna příznivá zpráva.

Nyní si to ale užívají. Hlavně díky těm, kteří je přivedli k moci ve jménu toho, aby bylo líp. A do značné míry mohou být komunisté vděčni i svým odpůrcům, kteří naskakují na každou jejich zhůvěřilost a dodávají jim relevanci, kterou si soudruzi nezaslouží.