Komentář Petra Peška: Tak ať zkrachují!

Odborář Bohumír Dufek s vicepremiérkou a ministryní financí Alenou Schillerovou

Odborář Bohumír Dufek s vicepremiérkou a ministryní financí Alenou Schillerovou Zdroj: ČTK / Roman Vondrouš

O Bohumírovi Dufkovi, šéfovi druhé největší odborové centrály v Česku, není tak často slyšet. Nyní se mu ale podařilo jednou ranou zabít možná i více než pouhé dvě mouchy.

Jednak se připomněl. A také ukázal, na jak vratkých základech stojí i v dnešní krizové době solidarita napříč společností a jednotlivými ekonomickými segmenty.

Vlastně by stačila ta jediná štěpná věta, kterou Dufek v rozhovoru pro CNN Prima News pronesl: „Tak ať zkrachují.“ Myslel tím poskytovatele služeb, zvláště restaurace. Ale také například kadeřnice či cestovní kanceláře. Samozřejmě, ne že by jim přál něco zlého. Jen tím chtěl říct, že státní podpora v době koronavirové krize má mít své limity.

Za jiných okolností by to šlo brát jako silně pravicový projev. Jako odvážná slova stoupence pickwickovského kapitalismu. Jenže okolnosti normální nejsou. Tyto ani další živnosti a firmy si za současné problémy nemůžou. Na vině jsou koronavirus a s ním spojené restrikce.

O skutečných postojích šéfa Asociací samostatných odborů – a mimochodem člena KSČ v době pozdní normalizace – svědčí jeho další výroky, které připomínají éru plánovaného hospodářství. Například tvrzení, že vlastně potřebujeme jen polovinu ze čtyřiceti tisíc hospod.

Ještě výmluvnější je ale tvrzení jako vystřižené z učebnice marxistické ekonomie: „Máme podporovat ty, kteří něco vyrábějí a dělají přidanou hodnotu. A ne firmy, které de facto žijí ze spotřeby.“ Ale dosti Dufka.

Jeho výlev by šlo brát jako šokující, provokativní nebo jen zábavný tok slov upozaděného odboráře. Zároveň to ale může být i příležitostí k pohledu na celkový vztah k živnostem, živnostníkům a podnikatelům. Koronakrize v tomto ohledu leccos odhalila.

Stačí připomenout nedávný výrok prezidenta Miloše Zemana v rozhovoru pro MF Dnes, který byl jakousi softverzí Dufkova expozé. Podpořil sice státem garantované úvěry v rámci programu COVID-III, ale neopomněl dodat: „Když podnikatelé nedokážou tento úvěr využít a zkrachují, nu, tak se pročistí trh.“

Koronavirová krize leccos přebila. Nesmí se ale zapomínat, že žijeme v éře, kdy vládní garnitura udělala ze středních a menších podnikatelů jeden ze svých terčů. Sice živnostníky neoznačila rovnou za „parazity“ jako v roce 2013 pozdější ministr průmyslu a obchodu za ČSSD Jan Mládek, ale stačila zaváděná opatření.

Zpřísněné kontroly všeho druhu, občasné zaklekávání ze strany finančních úřadů a k tomu zavádění elektronické evidence tržeb. Takže současné pomocné programy typu COVID-x, oborově specializované COVIDy, Pětadvacítku či nově 500 Kč pro OSVČ zasažené druhou vlnou je možné vnímat jako příjemné překvapení. Jakkoli nejsou vždy dokonalé a mnohé přišly pozdě. Ale každá pomoc je pomoc.

Svým způsobem je výmluvný i odklad EET. I to je pozitivní krok, za který si vláda zaslouží pochvalu. Jen tu trošku drhne argumentace. Má jim to pomoct, přitom se celou dobu tvrdilo, že jim EET neuškodí. Takže jak to vlastně je? To jen na okraj.

Situace samozřejmě není černobílá. I mezi živnostníky se najdou tací, kteří státní pomoci zneužívají. Čerpají „koronavirovné“, a přitom na černo dál fungují. Tady jde ale o přístup státu i společnosti k celému segmentu ekonomiky a těm, kteří v něm pracují. A při pohledu na reakce, které vyvolala Dufkova slova, je docela možné, že odborový předák nakonec svému třídnímu nepříteli i pomůže.