Je to právě měsíc, co jsme se rozloučili s nejlepším ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Odešel proto, aby „vytvořil prostor pro nové řešení epidemie koronaviru“. A součástí těchto nových řešení měla být i nová, lepší vládní komunikace.
Jak se v rezortu zdravotnictví sluší a patří, provázely tuto novou komunikaci jisté porodní bolesti. Vzpomeneme si na kartáč, který hned zkraje dostal nový ministr Roman Prymula od premiéra: „Má komunikovat minimálně, ve středu a v pátek, kdy je semafor. A ať komunikuje sám.“ Pro lidi s kratší pamětí: semafor to byla taková ta hračka, která fungovala do chvíle, než celý zčervenal. Fungovat měl tak, že se vláda pokusí řešit lokálně oblasti, kde by signalizoval problém. Pak ho vypnuli pro nadbytečnost.
Problém s komunikací ale zůstal. Jen několik příkladů z posledních dní.
Pokud nevybuchne jaderná elektrárna, žáci prvního stupně se do škol vrátí, říkal ministr. To bylo 15. října. Anebo nevrátí, pak zase že vrátí, teď to vypadá, že by si měl plukovník Prymula zkusit někde sehnat menší bombu nebo pomoc inženýra Ďatlova z Černobylu.
„Týden až dva další zpřísňování nebude. Nejvýš roušky venku“. Titulek sobotního Práva, 17. října a opět Roman Prymula. Ukazuje nám starou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny. Tentokrát to netrvalo ani pět dní. V pondělí přišlo zpřísnění platné od středy (roušky venku a v autě, pamatujete?), ve středu pak další platné od čtvrtka. Co bude v sobotu večer a v neděli ráno, se dozvíme dnes a zítra. A ještě nejsme u konce. Lockdown není na pořadu dne – to je zpráva z pondělí. „Základní opatření by měla platit minimálně 14 dnů, abychom věděli, že mají nějaký dopad. Nemyslím si, že by to bylo ve středu nebo kdykoliv tento týden,“ řekl Prymula. Bylo to ve právě středu, pro přesnost.
A jdeme dál. Ministr ve středu popřel, že by dosud nejpřísnější opatření znamenala lockdown země. Prý to žádný lockdown ještě není, což my, poučení pozorovatelé, umíme číst tak, že dokud má plukovník co zavřít, tak to také dříve či později zavře. V této souvislosti zde máme ještě jeho jarní komunikační klenot o zavřených hranicích na dva roky.
Je to střelba od boku. A to jak v salámové metodě, která se týká opatření samotných, tak v „nové“ komunikaci, která je doprovází. Vláda stále není schopná srozumitelně vysvětlovat, na základě čeho se rozhoduje ke kterým konkrétním krokům. Vlastně máme jedinou jistotu, že dokud budou existovat výjimky (zatím jich je „jen“ asi třicet), budou otevřená květinářství, mrk mrk, žádnou souvislost se svěřenským fondem premiéra v tom nehledejte, jde prý o Dušičky. Černý humor v praxi.
Teprve ve středu vláda oznámila, že chce zveřejnit pětistupňový plán (takový semafor, smutný smajlík) opatření vzhledem k různým kritériím. Podobný mají v Irsku a někdy minulý týden běhal po zdejších sociálních sítích. Je fajn, že ho vláda, která měla na přípravu půl roku, teď aspoň nechá přeložit.
Bylo by to vlastně všechno k popukání, kdyby to nebylo tak vážné. Kromě samotného viru se ukazuje, že největším nebezpečím je ztráta důvěry v kroky vlády a s tím související aktivity odpíračů, kteří nevěří v nebezpečnost covidu. A v tom je druhé největší selhání vlády Andreje Babiše, hned po letním ukonejšeném nic- nebo málodělání.
Autor je komentátor serveru Hlidacipes.org
