Komentář Roberta Maleckého: Vláda střetu zájmů

Nová vláda. (Exministryni spravedlnosti Taťánu Malou (uprostřed) nahradil nový ministr Jan Kněžínek)

Nová vláda. (Exministryni spravedlnosti Taťánu Malou (uprostřed) nahradil nový ministr Jan Kněžínek) Zdroj: Foto - ČTK a ara

Až bude historie hledat jméno pro Babišův kabinet, který dnes předstoupí před sněmovnu s žádostí o důvěru, může mu říkat třeba Vláda kolosálního střetu zájmů. Nebo prostě Zemanova vláda – už třetí – po těch z let 1998 a 2013.

Ve střetu zájmů jsem, hned jak ráno otevřu oči, říkal kdysi Andrej Babiš ještě jako ministr financí. Časem se na tom nic nezměnilo, jen je dnes jeho střet větší a zájmy trochu jiné. Primárně ho trápí osud trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo, které dopadá i na členy jeho rodiny. V tomto světle je těžko uvěřitelné, že vůbec ministra spravedlnosti vybíral, lépe řečeno tahal jako králíky z klobouku. A to pomíjíme onu „banánovou“ variantu, že se jím nakonec mohl sám stát.

Druhá Babišova vláda se od první liší v několika detailech, vcelku ale známe její směřování a styl práce. Za tři čtvrtě roku od voleb Babiš vyčistil státní správu ke svému obrazu. Ovládl namátkou GIBS, civilní rozvědku, dozorčí radu ČEZ. Nakročil k výměně vedení policie a státního zastupitelství. Průvan, na němž je nejpozoruhodnější, jak bezzubá je proti němu opozice.

Jinak jde o vlády ve stylu spanilých jízd po regionech a slibů, kterými nezarmoutí. Půvab tohoto stylu vládnutí je v desetimiliardových schodcích, které (zatím) nikoho netrápí. Nezapomínejme, že se blíží volby: v komunálních zúročí hnutí ANO vládní politiku třeba v oblasti slev na jízdném, už s tím začalo. A nepodceňujme Andreje Babiše, že nepřemýšlí směrem k volbám sněmovním. Jsou „už“ za tři roky, pokud ne dřív. Vláda jako permanentní volební kampaň, to je Babišova kalkulace.

Miloš Zeman prosadil, co chtěl a potřeboval. Když pomineme personální záležitosti, jako je třeba Miroslav Toman na ministerstvu zemědělství, jde především o metody, jakými dál posiluje přechod k prvkům prezidentského systému. Je to jeden z nezamýšlených vedlejších efektů přímé volby prezidenta, se kterým jeho architekti nepočítali. Česká ústava je dostatečně pružná, aby mohla být kdykoli v souladu s nejlepšími ústavními zvyklostmi ohnuta.

Pokud si ještě vzpomeneme na podmínky ČSSD, se kterými na jaře vstupovala do vyjednávání o vládě, neubráníme se lehkým úsměvům. Ve vládě nebude trestně stíhaný člověk. Nejenže je, ale má přímý vliv na spravedlnost. Ve vládě bude Miroslav Poche. Není a ČSSD s tím nic nezmůže.

Proti duopolu Zeman-Babiš se sociální demokracii nepovládne snadno. Což se týká i komunistů, třetího do party. S minimálním volebním výsledkem prosadili maximum.

Ve chvíli, kdy vláda získá důvěru, skončí i jejich vyjednávací moc. A pak je tu Babišova záložní varianta – fakticky už fungující hlasovací koalice s Okamurovou SPD. Cena za takový vývoj je dostatečně známa: další posilování prvků přímé demokracie, odvolatelnost politiků, rozbití zastupitelské demokracie a na komunální úrovni zavedením přímé volby starostů.

Jsou to neradostné vyhlídky.

Autor je redaktorem serveru HlídacíPes.org