Známá filmová komedie Škola základ života nese ve svém názvu jednu z nejpodstatnějších věcí, kterými každý člověk léta prochází. Jenže český vzdělávací systém v některých směrech zůstává tak těžkopádný a archaický, jako kdyby ani nebylo 21. století. A koronavirová pandemie ještě více obnažila jeho problémy.
Jedním ze zásadních problémů českého školství v době pandemie je, že levá ruka neví, co dělá pravá. Vláda ráno řekne, co se školami zamýšlí, ale odpoledne přijde s něčím jiným. A za týden to změní či upraví. Chaos a absence jakéhokoli výhledu vyvolávají nejistotu, rezignaci a frustraci jak u provozovatelů škol, tak u rodičů, žáků a u studentů.
Příklad ze včerejška: ministr školství Robert Plaga (za ANO), který plápolá v koronavirovém vichru jako tibetské praporky na himálajském kopci, oznámil, jak letos proběhnou maturity. Budou o něco jednodušší než před lety. Budiž, důvody pro to najdeme. Ale jaký je důvod, že bude zrušena slohová práce z češtiny? Vždyť právě u ní se dozvíme to podstatné – jak maturant přemýšlí, jak dokáže pracovat s rodným jazykem a jak vyhodnocuje informace.
Maturity jsou sice důležité, ale český vzdělávací systém trápí i daleko větší problémy. V době koronaviru se ukázalo, že někteří učitelé neuměli pracovat na dostatečné úrovni s počítačem. Digitalizace školství je na některých školách a v některých místech naprosto nedostatečná. Dál to takto nemůže fungovat. Podle údajů z roku 2019 učitelé na základních školách, kteří učí celkem tři čtvrtiny žáků, nikdy nebo téměř nikdy nezařazují do některých hodin činnosti na počítači.
Ukázal se u toho i jeden sociálně-ekonomický problém. Pořád existují rodiny, které nejsou dostatečně vybaveny technikou, která by jejich dětem umožňovala i doma pracovat na úrovni moderní doby. Jenže tato nerovnost zabíjí možný potenciál mnoha žáků a studentů. Ti pak nedostanou šanci se rozvinout a stát přichází o budoucí „mozky“.
Nůžky se pořád rozevírají i na regionální úrovni, což bude mít dopad na konkurenceschopnost. To pak ovlivní ekonomickou výkonnost. Například nejaktuálnější mezinárodní šetření TIMSS mezi žáky čtvrtých ročníků z desítek států světa ukázalo, že v Česku jsou propastné rozdíly v úrovni nejenom jednotlivých škol, ale i celých regionů. Dítě v Praze tak má až dvakrát vyšší pravděpodobnost, že dosáhne na výbornou úroveň v matematice a přírodní vědách, než žáci v Karlovarském nebo Ústeckém kraji. To nevěstí nic dobrého.
Na rozdíl od zahraničí (Německo, Belgie) u nás nikdo pořádně neanalyzuje, co vlastně z koronavirové distanční výuky vyvodit.
Ministr Plaga nevyužil šance a nepřišel s ničím, co by se mělo změnit příští školní rok a co za pět let. Metodik sice existuje pro školy celá řada, ředitelé a učitelé ale nemají žádnou systémovou podporu, která by jim s čímkoli pomohla. Přetrvává heslo udělej si sám.
Babišova vláda rezignovala v době pandemie na sofistikovanější zásahy do života společnosti i hospodářství. Jede pouze v módu brzda a plyn. I ve vzdělávání. Jenže bez chytrých mladých generací můžeme zapomenout i na tolik vzývanou vizi The Country For the Future, tedy že jsme zemí budoucnosti. V případě škol nejsme. Koronavirus to jen potvrzuje.
Autor je spolupracovník redakce
