Německý diář Petra Fischera: Bez revoluce | E15.cz

Německý diář Petra Fischera: Bez revoluce

Petr Fischer

Vstoupit do diskuze
0

Angela Merkelová je patnáct let u moci. Kancléřkou se poprvé stala 22. listopadu 2005. Sama v té době jistě nečekala, že povede Německo tak dlouho. Výzev k odchodu už slyšela hodně, nejvíce před deseti lety, kdy se německé hospodářství pod vlivem světové finanční krize zhouplo dolů a naprostá většina Němců byla s vládou nespokojena. Dnes se naopak zdá, že by Němci chtěli, aby kancléřka zůstala i po příštích volbách. 

Z průzkumů veřejného mínění například vyplynulo, že mezi mladými Němkami a mladými Němci je kancléřka jednoznačným favoritem. Těžko říct, čím si to Angela Merkelová zasloužila, jestli tím, že se svého času otevřela mladým, anebo jednoduše tím, že v čase krize vyvolává pocit jistoty a bezpečí.

Každopádně lidí, kteří by kancléřku přemlouvali, aby ještě jednou na podzim příštího roku kandidovala, přibývá i mezi staršími, kteří oceňují, jak klidně, systematicky a organizovaně bez hysterie postupuje Merkelové vláda v době koronakrize. A protože i volba nového šéfa CDU, který by měl být i kandidátem na nového kancléře, se protahuje a kvůli pandemii stále oddaluje, je namístě otázka, zda by Angela Merkelová přece jen ještě jedno volební období nezkusila, už proto, že vítězství CDU se dnes zdá být naprosto jisté.

Nikdy se nemá říkat nikdy, zejména v politice, těžko si ale představit, že by se dlouho avizovaný odchod Angely Merkelové neuskutečnil. Krok tohoto typu by byl v německém politickém prostředí vnímán spíše jako slabost a lpění na moci, než jako oběť ve prospěch lidu. Po patnácti letech nastal čas změny, promluvit musí mladší. Žádná revoluce to ale nebude. Vždyť i mladí v CDU v anketách preferují v řadě kandidátů toho nejstaršího, konzervativce starého typu: Friedricha Merze.

Autor je spolupracovník redakce

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!