Pořád je to v nás jako v koze. Strach z Německa, které sice už dnes neválčí, zato nás všechny ovládá ekonomicky. V Česku vám tenhle názor řekne v hospodě kdekdo a je úplně jedno, jestli sedíte ve vesnické čtyřce, nebo v pražském hipsterském bistru.
Když tento předsudek za všechny veřejně vyslovil maltský velvyslanec ve Finsku, byl z toho skandál. „Před 75 lety jsme zastavili Hitlera, kdo teď zastaví Angelu Merkelovou?“ napsal diplomat na Facebook a doplnil, že Merkelová tím splnila Hitlerův sen na ovládnutí Evropy. Maltského úředníka to stálo místo, ale lidová moudrost zůstala v celosvětovém oběhu včetně toho českého, kde takový názor nebyl nikdy „bizár“, nýbrž nekorektní pravda, a to i pro některé vysoce postavené politiky odleva doprava.
Komentátor by mohl říci, že jde o výraz hlubokého poranění, které si evropské národy v sobě po druhé světové válce nesou. Němcům se prostě nedá za nacismus nikdy úplně odpustit, „něco“ v nás proto říká, že dnešní bohatství a síla Německa, na hlavu poraženého národa, je historická nespravedlnost. Glosátor by se ale mohl také uchýlit k druhému oblíbenému výkladu, podle něhož je za všemi zlými věcmi světa třeba hledat nenávist a závist. V tomto případě je to obyčejná nenávist a závist vůči všem, kteří pracovali a starali se o vývoj společnosti lépe než my, za což se dějiny spravedlivě odměňují.
Mezitím, kdy se sloupkař rozhoduje, který z těchto výkladů se více blíží realitě, pomůže v interpretaci napadená kancléřka. Ne že by přímo reagovala na slova maltského velvyslance, ale jednoduše pokračuje ve své práci a říká: „Musíme pomoci na nohy i ostatním unijním státům…“
Ne, na silné Německo ve společné Evropě si věru stěžovat nemůžeme.
Autor je spolupracovník redakce
