O tom, jak vypadá finální dohoda z pravidelných klimatických konferencí COP, se po dvou týdnech zákulisních vyjednávání typicky rozhoduje v posledních hodinách každého COP. V tuto chvíli tedy ještě nevíme, zda bude výstup z COP v Glasgow považován za podobně průlomový jako pařížská dohoda, či naopak zaostane za vysokými očekáváními, jako tomu bylo například v případě COP15 v Kodani.
Na odpověď, k jak rychlému poklesu emisí skleníkových plynů se jednotlivé státy zavážou, je třeba si počkat. Již teď jsou však k dispozici závazky týkající se dílčích témat. Z perspektivy Česka se jako nejzajímavější jeví dohody týkající se financovaných emisí, využití uhlí a zastavení odlesňování. Pravděpodobně nejzásadnější dopad pro české podniky i domácnosti může mít pokračující trend k omezování financovaných emisí bankami a správci aktiv. Ten přichází jak ze strany regulátorů, tak v podobě dobrovolných závazků finančních institucí.
V záplavě zpráv z Glasgow by určitě nemělo zaniknout, že při příležitosti COP26 oznámily bankovní skupiny Erste a Unicredit připojení k Net Zero Banking Alliance (NZBA), a tedy i k povinnosti během 18 měsíců představit plán na snížení financovaných emisí do roku 2030. Spolu se Société Générale, která je součástí NZBA již od jejího vzniku v dubnu 2021, se tak ke snižování financovaných emisí zavázaly bankovní skupiny, do nichž patří tři z největších českých bank. Z praktického hlediska to znamená jasný signál firmám, aby akcelerovaly schopnost reportovat své emise skleníkových plynů a přišly s důvěryhodnými plány na jejich zásadní snížení do roku 2030.
Méně jednoznačné závěry je možné dělat z dohody o ukončení využívání uhlí pro výrobu elektřiny, kterou v rámci „energetického dne“ na COP minulý čtvrtek podepsalo přes 30 zemí. Dohoda stanovuje závazný časový harmonogram pro opuštění spalování uhlí v energetice. Pro rozvinuté země je cílem opustit uhlí nejpozději během třicátých let tohoto století (tedy do roku 2039), pro chudší země pak v průběhu let čtyřicátých. To je méně ambiciózní cíl, než jaký má pro odchod od financování uhlí řada západních finančních institucí – ty typicky požadují striktní odchod od uhlí v energetice do roku 2030 v členských zemích OECD a do roku 2040 pro společnosti v zemích, které v OECD nejsou.
Reálně se tedy ve většině případů nejedná o zrychlení opuštění uhlí a omezení ze strany finančního sektoru zůstávají nejsilnějším tlakem v této oblasti. Česko sice mezi signatáři této dohody nefiguruje, ale vzhledem k tomu, že nejzazším diskutovaným termínem pro odchod od uhlí je rok 2038, by přistoupení k dohodě nepředstavovalo další omezení. V otázce odchodu od uhlí se tak spíše než výsledky COP26 vyplatí sledovat povolební vyjednávání v Německu, kde vznikající červeno-zeleno-žlutá koalice diskutuje urychlení zákazu spalování uhlí pro výrobu elektřiny.
COP26 se zabýval i otázkou odlesňování, které je významným zdrojem skleníkových plynů. Přes sto hlav států či vlád se zavázalo do roku 2030 zastavit odlesňování. Dohoda pokrývá přes 80 procent světových lesů a přistoupily k ní i vlády Ruska či Brazílie. Zatímco z globálního hlediska je klíčové zdraví amazonských pralesů či kanadských lesů, pro Česko se jedná o připomínku důležité role, kterou lesy hrají v dekarbonizaci. Jak ukázala loňská studie McKinsey, v důsledku kůrovcové kalamity a souvisejícího masivního odlesňování se české lesy změnily z úložišť uhlíku ve významné zdroje emisí skleníkových plynů, a to v odhadovaném množství až deset milionů tun ročně. Podle Lesů ČR kůrovcová kalamita v Česku nadále pokračuje, zejména na Vysočině a v Ústeckém a v Libereckém kraji. Pro dosažení emisních cílů do roku 2030 bude proto třeba rychle zalesňovat vytěžené oblasti a dále zlepšovat hospodaření s lesy.
Podle iniciativy Climate Action Tracker by současné globální závazky do roku 2030 vystačily na omezení oteplování na 2,4 stupně do roku 2100 oproti období před průmyslovou revolucí. Trend snižování emisí skleníkových plynů bude zcela jistě pokračovat, a tak brzy uvidíme, o kolik blíže cílovému 1,5 stupně nás COP26 dostane. Na základě nejen průběžných výsledků z Glasgow, ale i závěrů říjnového jednání G20 v Římě se však zdá, že roli motoru dekarbonizace stále ve větší míře přebírá finanční sektor.
