Rozumím tomu, že stavební zákon je velké politikum. Změna je nutná. Často mi ale argumenty státní správy při přípravě stavebního zákona paradoxně připadají, jako by zde všechno fungovalo, a nový stavební zákon by to měl pokazit. Takže hlavně opatrně, žádné velké změny. A možná to tak optikou úředníka státní správy z oken kanceláře může opravdu vypadat. Státní správa nenese odpovědnost za výsledek, pouze za proces. Na tom, jaký a zda vůbec výsledek bude, státu nezáleží – zdá se.
Jezdíme obdivovat města, která jsou na žebříčku oblíbenosti na prvních místech. Nedokážeme ale stavět takové byty, jako se běžně staví ve Vídni, v německých městech či v Kodani. Celé nové čtvrti, které jsou moderní a kvalitní a příjemné k životu. U nás to nejde. Je to neochotou investorů? Je to nešikovností architektů? Není. Na vině jsou byrokratická pravidla, která nepřinášejí vyšší kvalitu bydlení, ale naopak ve výsledku ničí města i zemědělskou půdu za jejich hranicemi. Kromě toho dostupnost nemovitostí oddalují a komplikují.
Ale když chceme tato pravidla měnit, dozvídáme se, že budou lidé trpět v hlučných a temných bytech, v místnostech bez oken, že budou stát mrakodrapy na Pražském hradě, místo parků a náměstí…
Kde už jsem tohle strašení nepodloženými mýty slyšel? Ano, v Praze před lety, když se schvalovaly nové stavební předpisy. Přinášely totiž svěží a moderní vítr do zatuchlého prostředí. Přinášely možnost stavět blokové čtvrti jako Dejvice nebo Vinohrady, což v Praze a v Česku (světe div se) 50 let nešlo. A najednou se objevila úplně shodná argumentace: byty budou nezdravé a občané v nich budou chřadnout. A stát musí ohlídat, aby vše bylo správně. Ví totiž nejlépe, jak stará dobrá zatuchlá pravidla dodržovat.
Pražské stavební předpisy platí pět let, neobjevil se ani jeden projekt, kterým bylo strašeno. Ani jeden dům, který by omezil kvalitu života lidí v něm bydlících. Naopak. Předpis umožnil stavět také jiné celky nežli unifikovaná sídliště a umožnil odblokovávat pražské brownfieldy a tak dále.
A teď, když se má tato změna potvrdit a umožnit tyto tolik potřebné změny i dalším městům v Česku, najednou slyšíme ty samé mýty. Není to náhoda. Jde totiž o udržení vlivu byrokratického aparátu, kterému je osud měst Česka, dostupné bydlení nebo kvalita veřejných prostranství, úplně ukradený. Nechce přijít o vliv a zaběhnuté pořádky. Smrádek a teploučko.
Přitom nechceme nic jiného, než stavět byty tam, kde se běžně ve Vídni, Berlíně či Kodani staví. Nevšiml jsem si při opakovaných návštěvách těchto měst, že by se tam potáceli samí nemocní, státem neochránění lidé.
Chceme právě taková pravidla. Nic jiného v pozměňovacích návrzích, které mnozí označují za kontroverzní, není. Dostupnost bydlení nakonec není otázka politické příslušnosti, ale chápání fungování soudobých měst a jejich potřeb. Pokud se změna neschválí teď, přijde na řadu znovu příště. A je úplně jedno, zda bude u moci ANO, STAN, Piráti či ODS.
