Již více než týden uplynul od amerického raketového úderu na syrskou leteckou základnu. Zatím se ukazuje, že dopady jejího poničení byly převážně symbolické. Donalda Trumpa totiž najednou jako „pravého amerického prezidenta“ začaly uznávat i „liberální“ sdělovací prostředky, jež mu zrovna nebyly nakloněné. Řečenou vojenskou intervenci přitom odkývaly prakticky jednohlasně. Jen tak mimochodem se ukazuje, že hojně citovaný pojem „liberální“ v případě konkrétních organizací jako by ztrácel svou podstatu, tedy otevřenost různým názorům a interpretacím.
Jakkoliv další kroky USA a jejich celková strategie v Sýrii zůstávají nejasné, nevyzpytatelný Trump jako by dal připomenout, že pokud existuje nějaká logika, která ho ovládá (a kterou ovládá on), je to logika mediální. K rozhodnutí vést úder proti Sýrii totiž dle vlastních slov dospěl poté, kdy v televizi viděl drastické záběry utrpení dětí v provincii Idlíb, jež měla Asadova armáda zasáhnout chemickým útokem.
Svým krokem si prezident okamžitě vysloužil množství pozitivních hodnocení. Například redakce The New York Times dokonce vydala komentář s titulkem, že Trump v první řadě následoval hlas svého srdce ("On Syria Attack, Trump’s Heart Came First"). Médium, které mnohdy rámovalo Donalda Trumpa coby ohrožení liberální demokracie, tak najednou dávalo najevo pochopení pro jeho niterné pohnutky. Po vlně výsměchu redakce NYT ale nakonec vyznění inkriminovaného titulku raději změnila na neutrálnější. Trump tak nakonec podle NYT při obracení svého pohledu na vládu syrského prezidenta Asada nenásledoval hlas srdce, ale instinkty.
Sdělení, že Trump jedná zodpovědně, na Blízkém východě vrací USA do hry proti vlivu Ruska a Íránu a v první řadě chrání civilisty, však přetrvávalo de facto napříč hlavními americkými médii.
Ta ihned dospěla k relativně vzácné shodě nad komplikovanou situací chemického útoku, o jehož vinících jsou i více než o týden později veřejně k dispozici nadále jen nepřímé důkazy. Příslušní komentátoři nicméně měli o pachatelích jasno ihned, stejně tak o tom, kdo je hrdina.
Pokud by byl Trump umělec-perfomer, mohl by prohlásit, že médiím, která často kritizuje za neobjektivitu a označuje je coby součást establishmentu, nastavil zrcadlo. Sama se „odkopala“ tím, s jakým patosem jsou ochotná a schopná legitimizovat „tradiční“ americkou politiku vojenských intervencí. Trump je ale v první řadě politik, takže si jistě více než vystačí s nárůstem popularity i vylepšeným mediálním obrazem. A mezitím jeho spektakulární bombardování pokračuje na jiných místech planety.
...někdo ty nepříjemné věci říkat musí
