Navzdory tolik oslavované nezávislosti centrálních bank nežijí jejich představitelé ve vakuu. Naopak se dokážou obratně orientovat v mocenských koridorech. Vládní politika do jejich rozhodování o nastavení sazeb vstupuje až nezdravě často. Jerome Powell loni odstartoval monetární normalizaci teprve ve chvíli, kdy si zajistil znovuzvolení. V pojetí Christine Lagardeové působí snaha předstírat apolitičnost ECB spíše tragikomicky. I legendární Paul Volcker zahájil svůj boj s inflací za každou cenu až v momentě, kdy se takový postup stal politicky žádoucím.
Česká republika v tomto ohledu nepředstavuje výjimku. Silně zde rezonuje mylný názor, že současná inflační vlna je nabídkového původu, a tak proti ní monetární restrikce nezabírají. V očích veřejnosti, a tím pádem i politiků jsou vysoké sazby toxické. Dnešní (doufejme, že dočasná) pauza ve zvedání úroků připomíná spíše snahu vyjít vstříc veřejnému mínění než plnění mandátu cenové stability.
Konference pod taktovkou nové bankovní rady vyzněla vcelku bizarně. Přestože podle aktualizované prognózy inflace na podzim vystřelí až ke dvaceti procentům, odmítá ČNB zvednout sazby. Pouze dva radní zaujali racionální postoj a s ohledem na bezprecedentní cenové tlaky hlasovali pro zvýšení úroků o procentní bod. Zbylých pět členů bankovní rady však podpořilo ponechání sazeb beze změny.
Banka přikládá disproporční váhu nákladovým tlakům a jako by odmítala převzít odpovědnost za poptávkovou stranu ekonomiky. Místo toho volal guvernér po mzdové zdrženlivosti, kterou však logicky ČNB žádným nástrojem ovlivnit nedokáže. Prohození jednotlivých scénářů v rámci nové prognózy taktéž působí podivně a netransparentně – takový krok národní bance prakticky umožňuje tolerovat dlouhodobější odchýlení růstu cen od dvouprocentního inflačního cíle.
ČNB nemůže jednat izolovaně a ignorovat vnější prostředí, které z převážné části směřuje ke zpřísňování monetárních podmínek. Cenová dynamika v Maďarsku citelně zaostává za ČR (spotřebitelské ceny rostou tempem okolo dvanácti procent) a tamní centrální banka posunula úroky na 10,75 procenta.
Přestože investoři sázejí na pomalejší tempo zvyšování úroků ze strany Fedu, existuje slušná šance, že banka v září opět zvedne sazby o 75 bazických bodů. Vše nasvědčuje tomu, že se i ultraholubičí ECB na dalším zasedání vydá s úroky nahoru o dalšího půl procentního bodu. ČNB si v takovém prostředí pauzu v hikingovém cyklu nemůže dovolit, jelikož by dostala korunu pod zbytečný tlak a zřejmě by spustila roztažení kreditních prémií u tuzemských vládních dluhopisů.
Národní banka argumentuje, že jí mohutný objem devizových rezerv (okolo 150 miliard eur) poskytuje značný stupeň komfortu. Na první pohled mohou nakumulované rezervy působit impozantně. Jejich zdánlivá nevyčerpatelnost však platí pouze v ideálních bezproblémových časech. Již nyní se však přesouváme do turbulentnější fáze, kdy reálně hrozí přetahovaná ČNB s velkými měnovými spekulanty. V takovém momentě již není palebná síla této klíčové finanční instituce nekonečná. Makro hedge fondy dokážou bez výraznějších potíží mobilizovat astronomické částky, které mohou využít pro masivní sázky na oslabení koruny.
Podle odhadů prozatím ČNB spálila devizové rezervy v hodnotě deseti až patnácti miliard eur. To na první pohled nepůsobí apokalypticky. Nicméně pokud banka setrvá v holubičím módu, může rychle přijít bod zlomu – v ten moment by rozjely fondy své sázky proti koruně a rezervy by se vypařovaly závratnou rychlostí. Výsledkem situace by mohl být kolaps tuzemské měny.
Aktuální výhled je komplikovaný a znepokojivý, nikoli však zcela bezútěšný. Ve hře zůstává scénář, že se zpožděním několika zasedání dojde k prozření a ČNB opět začne plnit svůj mandát a utahovat politiku. Samozřejmě čím déle toto vystřízlivění potrvá, tím horší budou konsekvence. Nemůžeme však vyloučit ani hororovou alternativu, že globální investoři donutí tuzemskou centrální banku kapitulovat. Platí, že pokud si disciplínu vynutí trh bez spolupráce s národní bankou, čekají nás devastující následky: kolaps koruny, decimace ekonomiky a dlouhodobá ztráta kredibility.
Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus
