Jednou z řady položek, které v poslední době výrazně zvyšují náklady na zemědělskou produkci, což v důsledku přispívá také ke zdražování potravin, jsou průmyslová hnojiva. Jejich ceny vzrostly nejen kvůli válce na Ukrajině několikanásobně. Do Evropy se hnojiva ve velkém dovážela z Ruska a také z Běloruska a válka podtrhla otázku, jak a čím je možné je nahradit nebo zda je možné jejich používání v zemědělství omezit.
Snižování množství průmyslových hnojiv dodávaných do půdy je přitom v souladu s cílem Green Dealu v rámci budoucí společné zemědělské politiky Evropské unie. Válečný konflikt na Ukrajině nechtěně dosažení tohoto cíle urychlil.
Ani jedna z možných cest nicméně nepředstavuje spásonosné řešení. Spotřeba průmyslových hnojiv v Česku klesá již řadu let a v současné době je jednou z nejnižších v rámci EU. Nejdůležitějších dusíkatých hnojiv se v Česku spotřebuje zhruba 80 kilogramů na hektar, celkově je to v tuzemsku přibližně 130 kilogramů veškerých průmyslových hnojiv na hektar. Průměr EU je přibližně o 40 kilogramů na hektar vyšší. Tak či tak by další snížení spotřeby minimálně u některých zemědělců znamenalo, že by na svých polích nedosáhli potřebných hektarových výnosů, takže by za svou produkci utržili méně peněz.
Často diskutovanou možností je nahrazovat průmyslová hnojiva a obecně zemědělskou chemii používanou k ošetřování hospodářských rostlin biologickými přípravky, což se také v malé míře děje i u nás. Problém je, že biologické prostředky jsou obecně dražší, i když tento rozdíl se nyní smazává. Horší je, že jsou méně účinné a do půdy nebo k ošetření rostlin se musejí použít k dosažení žádoucího efektu opakovaně. To v důsledku vede k vyšší spotřebě pohonných hmot a také k riziku utužení půdy opakovanými přejezdy zemědělské techniky. Proto „vedou“ průmyslová hnojiva nad organickými i v rámci EU – podle dat Eurostatu jsou zdrojem 45 procent dusíku dodávaného do půdy, zatímco organická hnojiva jej dodají do půdy jen 40 procent.
Právě na statková organická hnojiva sází v posledních letech častěji stále více zemědělců, což je samozřejmě dobré řešení, protože organická hmota brání mimo jiné také vodní a větrné erozi. V Česku ale bohužel není dostatečný počet hospodářských zvířat, která by potřebné množství statkových organických hnojiv vyprodukovala. To potvrzují i statistiky ministerstva životního prostředí. Alternativou průmyslových hnojiv mohou být také komposty. Ani vhodných kompostáren ale není u nás dostatek a často jsou od sebe dost vzdálené. Kromě nákladů na samotný kompost proto rostou i náklady za pohonné hmoty. Na zemědělskou půdu k pěstování potravinářských plodin je navíc možné dávat jen certifikovaný kompost.
Určitou možnost dodávek živin do půdy představuje také aplikace kalů z čistíren odpadních vod. Vodárenské kaly lze využít i jako součást již zmiňovaných kompostů, což mimo jiné preferuje i rezort životního prostředí. Důležité je, že v průběhu kompostování klesá množství rizikových látek v kalech, například pozůstatků léčiv, až o třetinu. Ve výčtu alternativ k průmyslovým hnojivům nelze zapomenout také na digestát, což je produkt vznikající v bioplynových stanicích. I v tomto případě ale platí, že tradiční minerální průmyslová hnojiva zatím nedokáže plnohodnotně nahradit.
Průmyslová hnojiva tak ještě dlouho zůstanou významným zdrojem dodávání potřebných živin do půdy, časem jich ale bude ubývat. Evropská komise navrhuje snížit jejich množství do roku 2030 o pětinu. Pokles ale určitě nebude tak rychlý, aby se mohl brzy projevit snížením tlaku na růst cen zemědělských surovin a z nich vyráběných potravin.
Autor je agrární analytik
