Poslanci Evropského parlamentu připravují rezoluci, ve které chtějí umožnit Velké Británii si brexit „rozmyslet“, a tedy odmítnout vůli lidu, která byla vyjádřena prostřednictvím referenda.
Koneckonců na vůli lidí příliš bruselským politikům a úředníkům nezáleží, stačí si rozpomenout na přijímání Evropské ústavy, která byla odmítnuta v některých referendech ve významných zemích EU. Že by Brusel opustil myšlenku stále pevnějších integrací a regulací? Nikoliv, téměř identická smlouva s názvem Lisabonská se dala ke schválení nikoliv lidem, ale národním parlamentům. A byla schválena.
Jedinou tehdejší výjimkou bylo Irsko, které umožnilo o takovém tématu rozhodnout přímo občany. A ti Lisabonskou smlouvu nepřekvapivě v referendu odmítli.
Že by Lisabonská smlouva skončila u ledu a Brusel opustil myšlenku, která se nyní odchodem Británie ukazuje jako zhoubná? Nikoliv. Referendum v Irsku se opakovalo, tentokrát ho provázelo zastrašování irských občanů ze strany bruselských orgánů – země měla skončit „na dlažbě“ s vysokou nezaměstnaností, finanční sektor měl zaniknout. A pomohlo to, ve druhém referendu tentokrát vystrašené Irsko hlasovalo pro a integrace mohla vesele pokračovat. Co se zkrátka zaselo, to se také sklízí a případ Velké Británie nemusí být ve světle současných událostí vůbec anomálií.
