Začínat se má tím nejdůležitějším. Takže Václav Klaus byl v Curychu. Na tamní konferenci barvířů a lakýrníků, kde měl výroční přednášku, se slovenská velvyslankyně dopustila „strašlivé urážky“. Prohlásila totiž, že EU nám pomohla a bez ní bychom dnes mohli vypadat jako Ukrajina.
Naštěstí Václav Klaus nenechal tuto urážku jen tak a, jak sám píše, „napsal jsem to jako SMS několika kolegům a přátelům“. To je skutečně dobře, protože takový plivanec do tváře mečiarismu nemůže zůstat bez satisfakce.
Umřel Krakonoš, přesněji herec František Peterka, který pána hor ztvárnil v Krkonošských pohádkách. Ať si v nich šťouralové hledají ono známé a opakované bolševizující zesměšňování a ponižování vrchnosti, ať mudrují o poplatnosti době a ideologii. Nic z toho neučiní Peterkova Krakonoše méně nesmrtelným.
Nesmrtelným se dlouho zdál být také Fidel Castro. Přesně do pátku. Jeho skon spustil pozoruhodný tanec mezi vejci v podání překvapivého množství světových státníků a politiků. Jde v něm o to zůstat tak trochu cool a říci, že to byl vlastně cílevědomý a rázovitý chlapík, ale nezapomenout na to, že to byl nemilosrdný diktátor a masový vrah.
Poučení z Fidela zní: dějiny jsou setsakra složitá věc, a ani když jich víc než půlstoletí napíšete, výklad své historické role tím nutně nezjednodušíte. Leč i spory historiků a politiků mohou být jistou formou nesmrtelnosti.
