Hutě v Donbasu jsou odstavené. Fotograf Mácha vzpomíná na své návštěvy Mariupoli

Železárny Iljiče v Mariupoli

Železárny Iljiče v Mariupoli Zdroj: Viktor Mácha

Kyslíkový konvertor v Azovstalu
Metalinvest Azovstal
Konvertor
Válcovna tlustých plechů
Válcovna tlustých plechů
32
Fotogalerie

Civilisté ve městě, kde před válkou žilo 400 tisíc lid,  jsou v mrazivých teplotách uvězněni již více než týden bez jídla, vody, tepla a elektřiny. Pokusy o uzavření příměří, které by jim umožnilo odejít, opakovaně selhaly. Podívejte se, jak to zde vypadalo před válkou.

 

Mariupol byla ještě deseti lety typickým postsovětským, šedivým městem lemovaným sochami Leninů, omšelými paneláky a rozpadajícími se dřevěnkami. Horizontu aglomerace dominovaly dvě mohutné, dýmající hutě. Z Dněpropetrovsku zabrala cesta autem po děravých asfaltkách necelých pět hodin. "To jsem ji navštívil poprvé," popisuje ve své reportáži fotograf industriálních staveb Viktor Mácha.

Když tavily všechny mariupolské pece zároveň, tak vyrobily víc surového železa než celý Magnitogorsk, kdysi největší železárna světa. Ukrajinské ocelové srdce však, stejně jako hutě v Donbasu, paralizovala válka. Odstřelováním přerušené železniční spojení s uhelnými doly na severu a nedostatek koksu ze závodu v Advějevce působí hutím oligarchy Achmetova nemalé problémy. I přesto se jeho tlukot nepodařilo zastavit, poznamenává Viktor Mácha.

Druhá cesta proto byla mnohem náročnější. Mariupol byla před čtyřmi lety, a stále zůstává, na samé frontové hranici rusko-ukrajinského konfliktu. Zákopy a vojenský tábor leží jen necelé dva kilometry od města a přístup střeží tři vojenské kontroly.

Lépe řečeno - stanoviště hlídaná polovojenskými dobrovolnickými jednotkami typu batalion Azov nebo příslušníky soukromé armády Rinata Achmetova. Hlaveň tanku na mne mířila poprvé v životě právě zde.

Žoldákům se ovšem nedá odepřít notná dávka odvahy, protože i jejich zásluhou nebyla Mariupol doposud dobita. Například během nejtvrdších bojů v polovině roku 2015, vytlačil separatisty z města živý štít tvořený obyvateli, oceláři a národní gardou.

Mariupol byla i v té době šedivým, neutěšeným, postsovětským městem. Za to ale sebevědomějším než kdy před tím. Sochy Leninů zmizely, pár budov neslo viditelné stopy po odstřelování a hutě dýmaly jen o něco méně.

Na jednom z ruských dezinformačních webůvyšla zpráva, že Achmetov dal v polovině loňského roku pod nátlakem evropských zájmů pokyn k uzavření a sešrotování jedné z jeho mariupolských hutí - Kombinát Iljiče. Zpráva vyšla v době, kdy stejný závod právě investoval 85,5 milionů dolarů do kompletní modernizace své válcovny pasů a rozšíření svých kapacit. Probíhající konflikt se tak Mariupolu dotýká doslova na všech frontách.

Prohlédněte si mariupolské hutě:

Další fotografie Viktora Máchy najdete i na Facebooku >>>