Již za měsíc ožijí Karlovy Vary Mezinárodním filmovým festivalem, jehož 56. ročník se uskuteční opět v tradičním termínu na začátku července. Na jeho zahájení se připravuje také brutalistní ikona města a středobod festivalového dění, hotel Thermal, který je navzdory původnímu plánu na dokončení úprav v letošním roce stále ještě obestavěný lešením. Dokončené již jsou pokoje pro hosty, saunový svět i bazén. Rekonstrukce má stát zhruba 650 milionů korun ze státní kasy i z prostředků samotného hotelu.
Obálka betonového obra je téměř hotova, práce ale ještě neskončily a v okolí hotelu se povaluje materiál i nářadí. „Veškeré lešení a zábrany budou do konce června rozebrány a uklizeny, aby byl hotel připraven na festival,“ ujišťuje ředitel hotelu Vladimír Novák. Do ledna příštího roku bude ale potřeba na fasádě doladit několik detailů. Lešení se proto na Thermal po festivalu zase vrátí.
Fasádě opravy na první pohled prospěly. Působí čistěji i díky navrácení původní barvy oplechování říms, které bylo potřeba kompletně vyměnit. Na hotelovou věž se také vrátil původní emblem s tmavým pozadím. „Dost lidí už mi řeklo, že se jim začíná ten barák líbit. Nebije se na něm ta vyšisovaná červená, ale je to ta původní tmavě hnědá podle návrhu Machoninových,“ shrnuje ředitel a přitom jen tak od boku vystřelí přesné označení odstínu podle standardu RAL.
Další velkolepé zásahy za stovky milionů ale nejsou na fasádě příliš vidět. Většina investic totiž směřovala především ke snížení energetické náročnosti. „V roce 2016, kdy se to začalo počítat, utrácel hotel třicet milionů ročně za energie. Po dokončení všech etap rekonstrukce by měly náklady spadnout na polovinu,“ říká Novák. Bylo proto nutné budovu zateplit a vyměnit nevyhovující okna s jednoduchým zasklením za nová. Mnoho investic padlo na technologie pro vytápění, větrání nebo zpětné získávání tepla.
Přestože je hotel po pandemii znovu v provozu, v odpoledních hodinách všedního dne, kdy k němu s fotografkou přicházíme, působí skoro opuštěně. Rozruch přináší jen několik stánků, jejichž vzhled ale významu místa příliš neodpovídá. Ty by ale měly v budoucnu zmizet. Prostranství kolem hotelu včetně fontán se totiž rekonstrukce dočkají až v příštích letech.
Pocit opuštěnosti umocňuje i vyklizený prostor v přízemí domu. Ačkoli do něj zvou velkolepé dveře s nápisem Thermal festivalový sál, do nedávna se zde nacházel obchod s levnou módou. S jeho nájemcem ale už hotel rozvázal smlouvu, a prostoru tak nastanou důstojnější časy.
I když v Thermalu nejsme poprvé, k recepci trochu bloudíme. Rozpouštění vnitřních prostor do exteriéru a spousta dveří je pro mě záhadou. V lobby nemáme mnoho času se rozhlédnout, do očí nás ale neomylně praští obchod se suvenýry, jehož výlohy zdobí řada krtečků a pražských orlojů. Na recepci, ke které se navrátily ikonické červené ušáky, se setkáváme s naší průvodkyní Jarmilou Šmídovou, která nám ukáže zrekonstruované pokoje. Výtahem jedeme rovnou do posledního podlaží hotelové věže, abychom si nové pokoje vychutnali i s patřičnými výhledy na město.
Do zrekonstruovaných chodeb obložených modřínovou dýhou se opět vrátila jednoduchost původního návrhu. Pozornost poutá pouze ze stropu visící box se směrovkami k pokojům. Čísla na něm jsou opět napsána původním fontem písma, který stejně jako emblem navrhl hotelu na míru Jiří Rathouský. Právě komplexnost původního návrhu, zahrnující kromě orientačního systému i vlastní nábytek nebo umělecká díla, je to, co dělá Thermal unikátní.
V průběhu let se ale původní vybavení z interiérů hotelu ztratilo a bylo uskladněno na různých místech. Nahradil ho levný sériový nábytek, který ale stylu brutalismu příliš neodpovídal. Nový design od architekta Jana Mackoviče ale původní křesla do pokojů vrací a odráží i další vize manželů Machoninových.
„Zadáním bylo co možná nejvíce vyjít z původního návrhu. Těžkost domu jsme ale chtěli v interiérech odlehčit světlými tóny,“ popisuje kořeny návrhu Novák. Do béžové a bílé barvy laděné interiéry přinášejí do pokoje světlo. „Ten koberec, to nebyla moudrá volba,“ hodnotí Šmídová a ukazuje na světlý koberec, který už „zdobí“ otisky bot nebo cákance rozlité kávy.
I proto chodíme po více pokojích, prý abychom se záběry fotografií nedostatkům co nejvíce vyhnuly. Na jeden z pokojů už původní křeslo podle návrhu Machoninů nezbylo, a tak ho nahradila dřevěná židle. Výhled na město z kompletně zrekonstruovaného balkónu je ovšem nezapomenutelný. Chceme vidět i zbývající patra, na jejichž rekonstrukci nyní nezbyly finance. „Nové jsou pouze stoupačky a klimatizace, vyměnily se okna a opravily balkony. Interiér těch pokojů je z roku 2004, 2005 nebo 2007 a nemá s Machoninovými nic společného," vysvětluje Novák.
Do nižších pater s pokoji, které byly až do rekonstrukce dražší variantou ubytování, klesáme po schodech. Na každé podestě schodiště nás vítá koberec jiné barvy i vzoru, někde se dokonce dvě varianty doplňují. V hlavě mi zní slova Jana Kordovského, vnuka architektů Machoninových, který rekonstrukci vyčítá nekoncepčnost a absenci celkové vize. Dveře pokojů stále označuje písmo, které v průběhu let nahradilo to od Kartouzského. V pokoji, do kterého nás pouští, skutečně nezbylo z původního vybavení vůbec nic. Nahradil ho levný sériový nábytek v odstínu třešně a opět jiný koberec.
Komentovaná prohlídka hotelu Thermal s Adamem Gebrianem:
Nejvíc nás ale zajímá budova, na kterou se teď díváme z okna pokoje. Do provozu se totiž po zhruba osmi letech vrátil téměř padesát metrů dlouhý bazén, díky kterému je i podle odborníků hotel Thermal světovým unikátem. Po několik let byl chátrající bazén trnem v oku místních a podle ankety, která proběhla v roce 2019, ho obyvatelé vnímali jako největší problém města.
I pro veřejnost se otevřel s novým rozvržením nádrže, které spojuje plaveckou část s relaxačními lehátky a tryskami i nádrž s vřídelní vodou. Za dva týdny ho doplní saunový svět, který začlenil do budovy architekt Mojmír Ranný nově. Už teď je ale bazén okupován asi dvěma desítkami návštěvníků, kteří přišli využít dobrého počasí.
I když je budova protkána moderními technologiemi na úpravu vody nebo provoz saun a interiér vyhlíží kompletně nově, dobový nádech mu propůjčují původní červená křesla, která spolu s modrým obkladem stěn vytváří pro Thermal typickou barevnou kombinaci. Původním způsobem fungují i světlíky, které přes den přivádějí do recepce a šaten denní světlo a ve večerních hodinách rozsvítí umělé osvětlení. Oživeno je původní vplouvání, které propojuje vyhřívaný venkovní bazén s interiérem.
Na závěr nás paní Šmídová zve do restaurace, která je opět v provozu v posledním podlaží budovy pod červenou markýzou. Vnitřní propojení ale není ještě hotové, míjíme proto velký dřevěný nápis Saunia, která sauny i venkovního bazén provozuje, a východem pro veřejnost míříme k venkovnímu schodišti. Díky tomu ale máme možnost vidět původní plastiku Prameny od Vlastimila Květenského, které zatím dělají společnost zbytky staveniště. Po celou cestu až do restaurace nás provází odér vřídelní vody.
Jednoduchý prostor je vybavený pouze řadou stolů postavenou podél dlouhých pásových oken. Kožené židle ale pro celý prostor nezbyly a znovu je tak doplňují ty dřevěné. Pozdně moderní nádech vrací prostoru atypické baňkovité lampičky na stěnách, které v budoucnu doplní také kopie původních lustrů. Vše v prostoru ustupuje výhledům na věž hotelu i město, které jsou jednoduše úchvatné, a v kombinaci se zdejším dobrým jídlem jsou skvělým zakončením naší prohlídky.
Rekonstrukce, kterou od počátku provází neshody ministerstva financí, které budovu vlastní, a potomků architektů Jana a Marie Kordovských, bude pokračovat až do konce roku 2024. „Většina hotelových prostor je už opravena, teď nás čekají společné prostory. Chybí zrekonstruovat hlavní vstup do velkého sálu, okolí recepce a vnitřní prostory lobby,“ shrnuje ředitel.
Při telefonátu s Janem Kordovským zjišťuji, že zrekonstruované části hotelu ještě neviděl. Nesouhlas s vedením rekonstrukce u něj ale stále trvá. „Nám šlo o celkový ráz budovy o jednotný design, který by vycházel z původní vize. Původně se například skla neleskla, jako se lesknou po rekonstrukci,“ říká vnuk architektů a odhazuje se i na kritiku odborníků.
S řadou skutečností doprovázející rekonstrukci brutalistní stavby nesouhlasí také historik architektury Zdeněk Lukeš. Jednou z nich je i vlastnictví státu. „Hotel i bazén jsou těžce prodělečné a v budoucnu i budou a stát by se měl chovat jako dobrý hospodář. Opravit a prodat,“ říká Lukeš k finanční nákladnosti projektu a překvapuje mě svým pragmatickým pohledem.
„Samozřejmě by měly být interiéry obou objektů řešeny jednotně s ohledem na původní charakter. Na druhou stranu stavby z té doby vyžadují radikální modernizaci, je v nich azbest, zkorodovaná konstrukce, jednoduché zasklení, neodpovídají dnešním standardům. Je tedy třeba hledat kompromisy," dodává historik.
