Největší položkou dovozu do Lichtenštejnska jsou s trochou nadsázky lidé. V zemi je 38 tisíc obyvatel a stejný počet pracovních míst. Proto denně přijede zpoza hranic do státu pracovat zhruba 19 tisíc cizinců.
Pražské vodovody a kanalizace uzavřely nedávno s lichtenštejnskou společností Kaiser obchod za několik milionů korun. PVK, distributor vody v hlavním městě, který se tu stará o vodohospodářskou infrastrukturu, zakoupil od lichtenštejnské společnosti Kaiser pět speciálních vozidel na údržbu potrubí. Podobných transakci mezi Českem a malým knížectvím vklíněným mezi Rakousko a Švýcarsko proběhnou za rok stovky. Obchod s Lichtenštejnskem tak sice není obří, ale ani úplně nicotný. „Dvacet z třiceti průmyslových firem, které jsou členy naší obchodní a průmyslové komory, vyváží do Česka,“ říká zástupce komory Josef Beck. Navíc tři tamní společnosti v tuzemsku přímo působí – Hoval, Hilti a Oerlikon Balzers – a zaměstnávají zhruba tři sta lidí.
Za rok 2016, ze kterého jsou poslední data, vyvezlo Lichtenštejnsko do Česka téměř 4800 tun zboží za 22,4 milionu švýcarských franků, což je v přepočtu téměř půl miliardy korun. Opačným směrem zamířily bezmála čtyři tisíce tun zboží za 25,2 milionu franků, tedy přes 561 milionů korun.
Když Švýcar prodává cizí zemi
To, že je miniaturní Lichtenštejnsko se svými 160 kilometry čtverečními vlastně velmi průmyslovou zemí, překvapí takřka každého. Většina lidí ho má podobně jako Švýcarsko za finanční velmoc. Finančnictví ale zaměstnává jen 16 procent obyvatelstva, zatímco v průmyslu pracuje takřka 40 procent lidí. Nejvíce – téměř 45 procent – v nejrůznějších službách, zbytek v zemědělství.
To, co asi každého pobaví, je situace na tamním pracovním trhu. Knížectví má zhruba 38 tisíc pracovních míst a zhruba stejný počet obyvatel včetně důchodců a miminek – mimochodem žádné děti se tu nerodí, země totiž nemá vlastní porodnici. Takže je to nejspíš jediná země, kam jako gastarbeiteři jezdí Švýcaři. Vydělají tu více, z čehož jsou často nadšeni, ale danit musejí podle svého bydliště. Z toho jsou pak nadšeni o něco méně. „Každý ví, že musíme mít cizince, aby tu pracovali, aby ekonomika rostla. Jedinou nevýhodou a problémem je občas doprava,“ říká premiér země Adrian Hasler.
Pravda je, že dojíždění například do Vaduzu trvá Švýcarům zpoza hranic mnohem kratší dobu, než kolik by strávili na cestách například do 110 kilometrů vzdáleného Curychu nebo St. Gallenu.
„Kdybych chtěla stejnou práci na stejné pozici, jako mám tady, a za podobné peníze, musela bych mnohem déle dojíždět do Curychu nebo se tam stěhovat a to se mi nechce. Tady jsem za dvacet minut v práci, podle toho, jaká je zácpa,“ popisuje Marlene Engler, která má na starosti marketingovou propagaci Lichtenštejnska.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
