Khaled Ghellazi se tím ale nenechává odradit. S širokým úsměvem stojí u přepážky s nápisem „LIBYEN“ a s francouzským přízvukem dává jeden rozhovor za druhým. Je zástupcem ředitele Libyjského úřadu pro turismus a archeologii. V té práci není dlouho – ještě před půl rokem s kalašnikovem v ruce z Tripolisu vyháněl kaddáfího vojáky.
Revoluce zastihla Ghellaziho v době, kdy v Paříži vyučoval management. Když ale začalo povstání proti nenáviděnému diktátorovi, chtěl nějak pomoci. Nejdříve založil ve Francii humanitární organizaci na posílání léků. S tím se ale nespokojil a nakonec v Tunisku nasedl do auta a vydal se přes poušť do libyjského Tripolisu. Získat si důvěru povstalců nebylo snadné, říká mladý muž. „Neznali mě. Báli se. Ptali se na mě ostatních, jestli jsem důvěryhodný. Kaddáfí měl všude špehy. Pak mi dali kalašnikov a ukázali tady je pojistka, tady spoušť a šlo se,“ směje se Ghellazi. „Bál jsem se. V naší jednotce byli samí amatéři jako já. A ti na druhé straně své kalašnikovy uměli používat,“ dodává vážně.
Na konci srpna byl Kaddáfí vyhnán a novopečený bojovník se začal poohlížet po nové práci. Přátelé z odboje se ptali, co dělal před válkou. „Vzdělané lidi jako ty potřebujeme,“ řekli mi. A tak zůstal v Libyi.
Opodál stojí jeho šéf. Sami Naas nebojoval se zbraní v ruce. „Byl jsem moc starý. Brali jen lidi do 35 let, mně je 45,“ říká prošedivělý muž. Naas byl ale aktivní v podzemním odboji, který se už za války připravoval na porevoluční dobu. „Dopředu jsme si rozdělili, co kdo bude dělat, aby nebyl chaos. Já dostal turismus,“ říká.
Libye má přes dva tisíce kilometrů pláží a v poušti starobylé památky, přesto si pan Naas o proudech turistů iluze nedělá. „Začínáme od nuly. V Libyi nic není. Teď tady nejsme kvůli turistům. Teď chceme byznysmeny. Příští dva, tři roky. Jsme tu hlavně proto, abychom lidem řekli, že válka skončila,“ říká.
Většina Libyjců má doma samopal, granátomet nebo alespoň pistoli, což pro většinu turistů nevyvolává představu bezpečné dovolené. „Také musíme zkontrolovat poušť. Jsou tam miny a my přesně nevíme kde,“ říká Naas.
Možnosti rozštěpení země, o které nyní spekulují média, se ale nebojí. „Máme demokracii. Každý může říct, co chce. Uvidí se, kolik lidí se chce rozdělit nebo vytvořit federaci. Proč ne, podíváme se, co nabízejí. Tohle je svoboda,“ směje se.
