Bytovou krizí vedle Prahy trpí i Bratislava. Ve své správě má přitom slovenské hlavní město ještě méně bytů, řádově jen stovky. Bratislavský primátor Matúš Vallo proto změnil způsob jednání s developery a nabídl jim výhodnou změnu územního plánu výměnou za předání určitého počtu bytů do městského majetku. „Je neuvěřitelné, kolik developerů o to má zájem. Už máme díky tomu sto bytů od Penty a J&T, a to prakticky v centru města,” říká Vallo, který bude na konci října ve slovenských komunálních volbách obhajovat svůj primátorský post.
Co vlastně architekta jako vy, který má za sebou úspěšné projekty, například Nádvorie v Trnavě, všude po světě sbíral zkušenosti, vedlo k tomu, aby vstoupil do komunální politiky v Bratislavě?
Na začátku byla úplně základní věc, která platí doteď, a to je úsilí vstoupit do diskuse a zároveň i tvarování města jako fyzického prostoru, ve kterém žiju. Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ale já jsem měl pocit, že to, co jsem zažíval v Bratislavě, se nepřibližovalo k žádnému standardu evropských měst. A neviděl jsem nikoho, kdo by to byl schopný udělat. To, co mě opravdu velmi baví a čemu velmi věřím jako architekt je, že fyzicky prostor ovlivňuje to, jakým způsobem žijeme naše životy. To prostě tak je. není to žádný velký objev.
Jsem přesvědčený, že v kvalitních městech s dobrým veřejným prostorem, například s jasnými pravidly a dobře nastavenými hranami pro každou komunitu tak, aby mohly spolu vedle sebe fungovat, je ten život lepší. Například právě projekt Nádvorie v Trnavě, který jste zmínil, nakopl celé město a to mě fascinuje, jaký může mít jeden projekt vliv na své okolí.
Architekt má jednu vlastnost - je schopný donutit lidi sednout si za jeden stůl a najít kompromis. Je to přirozené. My jako architekti neumíme udělat stavbu bez toho, aby se na ní podílelo mnoho jiných profesí od památkového úřadu až po nějaké občanské sdružení.
Myslíte, že bylo nutné vstoupit do politiky, abyste mohl utvářet ten veřejný prostor, tak jak jste viděl třeba v zahraničí? Mohl jste se stát třeba hlavním městským architektem nebo pokračovat v aktivistické činnosti.
Byl jsem v roce 2015 v Londýně na úžasné konferenci Citylab, kterou pořádá Bloomberg s Aspen Institute každý rok. Tam jsem tehdy rozhodl, že půjdu do politiky. Zjistil jsem, že mnozí lidé, kteří jsem znal z toho aktivistického městského prostředí, nakonec vstoupili do politiky. To jsou přesně ty momenty. Životy se nám zpravidla nemění po dlouhých úvahách, ale díky jiskře, jedné větě, která naprosto změní vaše směřování.
Angažování v politice je jen pokračování aktivismu, ne jeho zrada. Není to nutně o ztracení ideálů. Já jsem žádné své ideály neztratil. Možná jen trochu jinak vnímám ty prostředky, jak lze těch ideálů dosáhnout. A kompromis není negativní slovo, ale je to naopak posunutí se dopředu.
Není ale úplně samozřejmé, že aktivisté mají pro politiku předpoklady. Vy evidentně ano, protože jste se stal bratislavským primátorem, ale někteří neuspějí.
To je jasné. To se zjistí během prvních deseti sekund, když se aktivista stane politikem, jestli na to má nebo ne. Já pocházím z rodiny, kde dlouhodobě převládaly dvě věci: literatura a politika.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
