Animované filmy nabízejí investiční příležitost, říká producent Marek Toušek

Producent společnosti 3Bohemians Marek Toušek

Producent společnosti 3Bohemians Marek Toušek Zdroj: Jakub Frey

Producent společnosti 3Bohemians Marek Toušek
Inkubátor Anomalia Story  Animace vděčí za současný boom rozvoji technologií. Základem designu však zůstává tužka, papír, guma a ořezávátko.
Inkubátor Anomalia Story  Filmový příběh ožívá v ilustrovaných obrazech tzv. storyboard.
Inkubátor Anomalia Story  Návrh designu filmové postavy začíná v jednoduchých siluetách a křivkách.
Inkubátor Anomalia Story  Tvůrčí dílna designu postav s Geefwee Boedoe, výtvarníkem a animátorem podílejících se na filmech Příšerky s.r.o., Hledá se Nemo, Kráska a zvíře studií Pixar a Disney. Nominant na Oscara se svých autorských animovaným filmem Let’s Pollute.
7
Fotogalerie

Nejúspěšnějším vyslancem české kinematografie ve světě je animovaný film. Přesto se potýká s nedostatkem financí i pochopení. O zlepšení tohoto stavu se už roky snaží producent Marek Toušek, místopředseda Asociace animovaného filmu ASAF. „Chceme, aby vznikající nový audiovizuální fond zohlednil potenciál animace reprezentovat Česko v zahraničí daleko výrazněji než film hraný. Animace je ze své podstaty mezinárodní, není vázaná lokálními specifiky, jako jsou herci,“ říká producent společnosti 3Bohemians.

Pro animovaný film letos vznikla nová kategorie v rámci cen České filmové a televizní akademie Český lev. Těší vás tato změna?

Jako ASAF jsme za ni lobovali, přispívá ke zviditelnění animovaného filmu v rámci oboru. Jen by bylo dobré, aby tam v dalších letech nepřevažovaly studentské krátké filmy. Česko je v poslední době velmoc těchto snímků, díky nim získává mezinárodní úspěchy, což je pozitivní. V oblasti profesionálních diváckých filmů ale máme stále rezervy. Těším se, až Český lev bude moct vybírat i z nich.

Studentské krátké filmy, které u nás animaci propagují nejvíce, mají větší problém s distribucí než celovečerní snímky. Proč nejsou dostupnější i na nespecializovaných VOD platformách?

Často se tyto filmy nemohou pustit on-line, dokud za sebou nemají festivalové kolečko. Pak se stalo, že lidé četli o úspěších například Dcery, ale nikde ji neviděli. Očekávám, že se to teď bude měnit, tak jak se překotně mění i distribuce celovečerních filmů. Digitalizace skýtá velké možnosti. Vzniká díky ní daleko větší poptávka po obsahu, což je předpokladem pro další rozvoj tvorby nových filmů.

Podle ASAF v Česku chybí koordinovaná veřejná finanční podpora animace. Jaké řešení můžete nabídnout?

Průběžně komunikujeme se Státním fondem kinematografie o navýšení podpory, jejíž částka je už několik let zamrzlá. Chceme, aby vznikající nový audiovizuální fond zohlednil potenciál animace reprezentovat Česko v zahraničí daleko výrazněji než film hraný.

Animace je ze své podstaty mezinárodní, není vázaná lokálními specifiky, jako jsou herci. Lépe cestuje, například Hurvínek a kouzelné muzeum se prodal asi do 170 zemí. I ze strany České televize slýcháme, že animace se dobře prodává.

Animované filmy jsou násobně dražší než ty hrané. Můžeme je ale brát jako investiční příležitost, mainstreamový animovaný celovečerní snímek má dlouhou životnost. I velcí hráči audiovizuálního trhu jako digitální platformy investují obrovské prostředky do animace. Vědí proč. Takzvaný family entertainment představuje velmi zajímavý trh. Proto by také fond měl dát větší šanci animovaným filmům a seriálům s komerčním potenciálem.

Pomohly nedávné úspěchy Dcery a dalších krátkých animovaných filmů k tomu, aby lidé mimo obor význam animace lépe chápali?

U veřejných institucí se stále setkáváme s přístupem „my animaci nerozumíme“. Nic složitého na tom přitom není. Animovaný film je převážně určený dětskému divákovi, po něm je ve světě enormní poptávka.

ASAF je součástí mezinárodní federace producentských asociací v animovaném filmu Animation Europe, takže víme, že rozvinuté audiovizuální trhy do animace investují pomocí veřejných i soukromých zdrojů. A vyplácí se to.

Třeba v Irsku před pětadvaceti lety animace neexistovala. Dnes to je velmoc, kde sídlí studio Cartoon Saloon, které má na kontě několik oscarových nominací, a kam jezdí vyrábět filmy celý svět. Finsko je zase silné díky herní animaci a televizní tvorbě. Tyto země pro nás mohou být dobrým vzorem. V Česku jako bychom i přes naši bohatou historii trochu nevěděli, jak nejlépe využít existující poptávku. Jestli se do animace vyplatí investovat.

Kromě investic do konkrétních filmů či seriálů považujeme za nutné zavést systémovou podporu účasti studentů na vzdělávacích akcích a stážích, i po škole. Propojování studia s praxí u nás zatím moc nefunguje. Důležitá je i investice do rozvoje technologické infrastruktury.

Strategii na vývoj české animace tedy máte vymyšlenou. Jde teď o to přesvědčit instituce, aby ji podpořily?

Přesně tak. V roce 2016 jsme si zmapovali náš obor z pohledu individuálních tvůrců, producentů a škol, loni jsme k tomu přidali dotazník mezi kinaři, distributory a on-line platformami. Díky tomu máme náhled, kde si náš obor stojí. Od roku 2017 máme dopodrobna zpracovanou strategii, kterou průběžně projednáváme se zainteresovanými partnery.

Znatelně nám tu chybí studiová výroba. Přičemž dlouhodobá možnost tvořit jde ruku v ruce s růstem kvality námětů i samotné produkce. Když dojde na lámání chleba, setkáváme se s přístupem, že je lepší nakoupit něco hotového za pár euro než investovat do vlastní tvorby.

Česká televize nám tvrdí, že si animace vede obchodně dobře, neustále ale prodává věci z archivu. Její producentská strategie v segmentu animovaných seriálů se neblíží ani na dohled progresivnímu přístupu jiných evropských veřejnoprávních televizí jako BBC. Produkují se akorát večerníčky, a pro starší děti prakticky nic nového nevzniká, nebo jen velmi sporadicky.

České děti pak na Déčku sledují samé zahraniční seriály, mnohdy dost staré. Rezignujeme tak na možnost předávat našim dětem i české příběhy, naše kulturní schémata a hodnoty. Jde o investici do našich dětí.

Jak moc vás výsledky loňského dotazníku mezi kinaři a distributory překvapily?

Osobně jsem moc překvapený nebyl. Potvrdila se mi hypotéza, že laťka je zatím výš, než co přeskočíme. To beru ale pozitivně, dávat si vyšší cíle je potřeba, je to i otázka motivace. Jsem rád, že zpětná vazba od lidí pracujících s publikem směřovala také k tomu, jaké žánry jsou od animovaného filmu očekávány. Než film začnete vyrábět, je dobré vědět, pro koho je určen. Proto se naše produkční společnost dost intenzivně věnuje vývoji a od začátku konzultujeme náměty s distributorem.

Děláme to tak i v inkubátoru programu Anomalia zaměřeného na profesionální vzdělávání v moderní animaci a tvůrcům se to vyplácí. Režisér na tomto workshopu se svým týmem vytváří příběh, s přispěním zahraničních mentorů. Po skončení rezidenční části pracuje na textaci příběhu ve formě tzv. treatmentu, to znamená, že na zhruba deseti stránkách popíše, o čem jeho film je. My to dáme přečíst lidem z produkce, distribuce, sales agentům a s nimi si pak mohou filmaři popovídat, a dostat tak prvotní hodnocení.

Obchod a distribuce do procesu vnesou svou zkušenost z filmového trhu a dají režisérovi podněty, jak příběh koncipovat, upravit nebo dál směřovat. Chceme, aby vždycky vypíchli to pozitivní, na čem je dobré stavět. Každý nápad má potenciál. Tato otevřenost přispívá k tomu, aby se příběh už na začátku neuzamkl do módu „takhle to chci já a nenechám si do toho mluvit“.

Většina kinařů a distributorů si podle vašeho dotazníku myslí, že český animovaný film je zahleděný sám do sebe a měl by se více inspirovat v zahraničí. Souhlasíte stím?

V zahraničí bychom se měli určitě inspirovat, jak se tvoří tak komplexní dílo jako celovečerní animovaný film. Tuto tradici u nás nemáme dostatečně rozvinutou. Studenti si sice na škole osahají různé profese, svým krátkometrážním projektům velí od A do Z. Což není špatná praxe, ovšem na příběhu celovečerního filmu či seriálu pracuje tým. Udržet napětí po 80 minut není v silách jednoho člověka. Studenti po škole umí všechno a nic, v praxi se musí rozhodnout, v čem chtějí být nejlepší – jestli scenárista, storyboardista, výtvarník, animátor...

Pomáhají v odstraňování zmíněné zahleděnosti mezinárodní koprodukce?

Určitě, i díky nim se tvůrci otevírají světu. Animace je dost drahá hračka na to si ji jen zkoušet. Vyplatí se proto přizvat si zkušené spolupracovníky ze zahraničí. Potřebujeme nasávat, co se děje venku, jaké filmy se točí a o čem, co trh poptává. Mezinárodní koprodukce jsou logické i z finančních důvodů. Například rozpočet Lichožroutů (2016) se pohyboval kolem 35 milionů korun. Za tyto peníze se v současnosti celovečerní animovaný film nedá vyrobit. Zahraničním partnerům navíc nízké rozpočty připadají spíše podezřelé. Rozpočty celovečerních animáků, ale i seriálů, jsou dnes několikanásobně vyšší.

Také proto se z koprodukcí stává i mezi tuzemskými producenty standard a většina připravovaných filmů už vzniká jako mezinárodní. Čeští producenti začali víc cestovat po mezinárodních trzích a festivalech, zjistili, že o mezinárodní partnery je zájem. Kromě dodatečného zdroje financí koprodukce nabízí i podporu distribuce, v zemích vašich zahraničních partnerů se o ni nemusíte už starat. A třeba Francie má velmi silný trh a rozvinutou animaci, což pak cestování vašeho filmu po světě také pomůže.

S otvíráním českých tvůrců světu pomáhá také zmíněný program Anomalia, u jehož zrodu v roce 2008 jste stál. Jak funguje?

Od začátku jsme se soustředili na oblast 3D animace, kterou učí lidé z Pixaru. Naše kurzy zasahují také do oblasti vizuálních efektů a plánujeme rozšíření pro počítačové hry. Posledních pět let organizujeme inkubační program pro vývoj filmů a seriálů, ve kterém s mladými tvůrci sdílí své zkušenosti hlavně mentoři z amerických studií, hollywoodští veteráni, kteří mají zkušenosti třeba z Toy Story nebo Shreka. Vidím, že tato inspirace českým tvůrcům otevírá obzory a možnosti, jak svou tvorbu posunout tak, aby uspěla na mezinárodním trhu.

Anomalie se zpočátku neúčastnilo moc Čechů, myšlenka celoživotního vzdělávání tady nebyla příliš zavedena. Zlepšilo se to?

Ano, velký vliv na to má i POVEZ, program úřadu práce na podporu vzdělávání zaměstnanců a OSVČ. Motivací je i růstový potenciál oboru animace, vizuálních efektů a her. Proto jsme v rámci ASAF ve spolupráci s herními vývojáři spustili novou platformu Creatoola.cz, jejímž prostřednictvím tyto obory komplexně představujeme. Její součástí je i job portál, který deklaruje, jaké existují možnosti uplatnění.

Creatoola chce oslovit už žáky na základní škole a jejich rodiče, aby věděli, že pro děti umělecky, technicky nebo organizačně nadané existuje zajímavá profesní perspektiva, a věřili, že se tím dá uživit. Chceme motivovat nové talenty, aby se nebáli touto cestou vydat. Pomáháme jim s informacemi, jaké školy mohou studovat, s čím se o takovou práci mohou ucházet. Rodiče a často i děti o takových možnostech moc nevědí.

Z laického pohledu se pandemie animátorů tolik nedotkla. Do jaké míry to je pravda?

I my se musíme adaptovat na nové podmínky. Animátoři vytvářejí virtuální světy, takže on-line svět a home office nám je bližší, osobní kontakt ve studiu se ale úplně nahradit nedá. Celosvětově zaznamenal hraný film daleko větší útlum než animace, potvrdilo se, že tento obor je proti takovým nárazům reality odolnější. Na tom můžeme stavět investice do obsahu.

Navíc díky posílení digitálního streamingu vzrostla poptávka po nové produkci. Nejde jen o Netflix, tito velcí hráči to táhnou, ale existuje spousta podobných, lokálních služeb. To nám dává obrovskou příležitost, abychom se všeho aktivně účastnili.

Marek Toušek (42)

  • Studoval ekonomii na Západočeské univerzitě v Plzni a na České zemědělské univerzitě v Praze.
  • V roce 2005 založil produkční studio Bohemian Multimedia.
  • V roce 2008 spoluzaložil vzdělávací platformu Anomalia, kde v roli lektorů působí zkušení profesionálové ze studií Pixar, Disney, VALVe, DreamWorks a podobně.
  • Od roku 2014 až dosud je členem vedení Asociace animovaného filmu.
  • Stojí za vznikem platformy Creatoola, která představuje obory animace, games a vizuálních efektů nové generaci tvůrců.