Původem Francouzka Mounia El Hilaliová je v čele obchodní sítě Ikea pro Česko, Slovensko a Maďarsko už víc než rok. Doufá, že je to pro ni dlouhodobá mise. Pro nábytkářský řetězec pracovala ve své rodné zemi nebo ve Španělsku, teď má ve střední Evropě řadu pracovních úkolů. “Z nějakého důvodu je tu Ikea mnohem větší love brand, než mnohde jinde. Možná to i nějak konvenuje s vaší mentalitou,” říká.
Co je vaší hlavní misí pro nejbližší období?
Dostupnost. Dosažitelnost prodeje pro co nejvíc lidí geograficky i cenově. Za poslední finanční rok nám celkové prodeje vzrostly meziročně o 6,3 procenta. Tržby pouze on-line pak ale vzrostly o 35,8 procenta. Z toho je vidět jasný příklon lidí k nakupování na internetu a zároveň s tím musíme zvýšit důraz na dobrou obsluhu objednávek on-line.
Jak na to?
Investujeme do skříněk pro vyzvedávání drobnějších věcí. Už fungují v Maďarsku, letos by měly být novou službou i v Česku. Ještě řešíme správnou formu. Je varianta, že takové pick-up pointy budou třeba součástí různých hypermarketů a podobně. Abychom to mohli rozšířit rychleji, budeme chtít využít už stávající obchodní síť partnerů, které to bude zajímat.
Jedním z nedávných projektů Ikea pro rozšíření povědomí o značce, ale také kvůli větší dostupnosti, byl pop-up store na Václavském náměstí. Už jste jej zavřeli. Proč?
Šlo o test. Od začátku bylo jasné, že to bude jen na omezenou dobu. Vyzkoušeli jsme tam nějaké nové služby, výsledky poslali do globální centrály a je to něco, z čeho se bude moci poučit celá skupina. Na základě i naší pražské zkušenosti - podobné koncepty jsou i jinde ve světě - se tvoří model, který v budoucnu bude možné rozšiřovat. Ukázalo se, že cenné je například plánování kuchyní, které jsme tam měli. Teď v obchodním centru v Košicích funguje služba, která vychází i ze zkušeností z pražského Václavského náměstí.
Dlouho se mluví o další nové velkokapacitní prodejně Ikea v Praze. V jaké fázi je tento záměr?
Je to stále v plánu. Je to jedna z priorit. Ale v současné době jsou důležitější projekty menších formátů, o nichž jsme mluvili dosud.
V Česku máte rozběhnutý projekt „druhý život nábytku“, což je jakási burza použitého zboží. Jaké jsou výsledky?
Minulý rok jsme v rámci českých obchodních domů prodali přes dva tisíce kusů použitého nábytku. Nejčastěji jde o postele, knihovny, úložné díly, židle a stoly.
Do nabídky také stále více zařazujete prvky takzvané chytré domácnosti. Co všechno už si mohou lidé koupit a co lze očekávat v tomto trendu do budoucna?
Více méně všude máme v nabídce osvětlení, nebo police, které umí být zároveň reproduktorem. To je asi zajímavý příklad tohoto směru. Zajímá nás třeba solární energie. Pracujeme na tom, abychom ve spolupráci s vhodnými dodavateli nabídli zákazníkům solární panely pro energetické zásobování spotřeby jejich rodinných domů. A to je téma i Česka. Zatím máme tento program nejrozvinutější ve Švédsku nebo ve Francii.
Ve Francii je velmi rozvinutá podpora elektromobility, i to je téma, které nás musí zajímat. A v tomto ohledu zejména směrem dovnitř naší korporace, tedy naše flotila služebních vozů a vozů pro rozvoz zboží se postupně mění. V části organizace, kterou řídím - tedy v Česku, na Slovensku a v Maďarsku - jsme nejdál v Budapešti. V Česku zatím zajišťují elektromobily asi pětinu všech našich dodávek.
Důležitá ve snaze o ekologickou šetrnost a snižování uhlíkové stopy je také spolupráce s místními dodavateli. Jak je na tom Ikea v tomto ohledu?
Dobře je náš přístup vidět třeba u potravin. Všechny naše obchodní domy v Česku mají lokálního českého dovavatele uzenin. Párky, které jsou součástí bistra, pocházejí z Davle u Prahy z Řeznictví a uzenářství U Dolejších. Spolupracujeme také s výrobcem a distributorem potravin Bidfood, který pro nás nakupuje suroviny a připravuje jídla na míru dle našich požadavků a standardů. Podobně se snažíme lokalizovat dodavatele dřeva nebo například porcelánu pro nábytek a další zboží.
Jste v Praze spokojená? Po necelých dvou letech se už asi dá hodnotit.
Celá naše rodina je tu šťastná. Můj manžel je Španěl, já Francouzka, vychováváme tu tři děti a jsem upřímně překvapená, jak fajn život tady je. Přijde mi, že si to tu lidé moc neuvědomují. Nemají tak velké sebevědomí, moc o sobě nemluví, přitom by měli o čem. Doufám, že tu budu působit ještě dlouho. Děti se učí česky a už jim to i docela jde.
Jakou pozici a jméno tu podle vás má Ikea?
Řekla bych, že je to z nějakého důvodu mnohem větší love brand, než mnohde jinde. Možná to i nějak konvenuje s vaší mentalitou. Myslím, že Češi jsou hodně racionální, mají rádi funkční věci. Když je něco hezké, tak je to samozřejmě příjemné a žádané, ale je to spíš něco navíc. My ve Francii, když se nám něco líbí, tak myslím, že v mnohem větší míře si to koupíme jen tak, třeba i přes to, že tu věc vůbec nepotřebujeme. Ale pouštím se na tenký led. Radši bych toho měla nechat.
| Ve švédském nábytkářském řetězci IKEA působí od roku 2007. Tehdy začínala jako ředitelka obchodního domu ve španělské Málaze. Odtud se stěhovala do managementu IKEA ve Francii, po návratu z mateřské dovolené se zapojila do několika globálních projektů IKEA. Od podzimu 2018 šéfuje IKEA v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. |
